Návrh rekonstrukce a dostavby pavilonu Z vychází z původního tvaru budovy. Ten tvořily tři zvětšující se kvádry, kde nejmenší je u země a směrem k vzhůru se objem zvětšuje a těžkne. Ateliér A8000 na něj však plynule navazuje. Inspirací pro rekonstrukci byl rostlinný motiv a proces šlechtění bonsaje. Podobně jako se od rostliny odstřihuje pečlivě vybraná část listů, aby se dosáhlo nového vzdušného a originálního vzhledu, zbavovali se architekti jednotlivých dobových nánosů a nahodilých vrstev, které vzhledu budovy neprospívaly. Z původní hmoty jsou odebrány - proskleny dílčí části tak, aby výsledný efekt byl vzdušný a elegantní.  Původní pavilon byl odstrojen na kost. Odhalený ocelový skelet je nově přiznán a povýšen na výchozí princip interiéru.

Ústředním tématem projektu byla také multifunkčnost, která se stala zásadní pro oživení českobudějovického výstaviště. Základní myšlenkou a zároveň zadáním investora bylo vytvořit multifunkční a maximálně variabilní prostor, nikoliv jednoúčelovou halu. Pavilon by měl sloužit různorodým akcím, jako jsou veletrhy, výstavy, kongresy, ale i plesy či koncerty. Dokáže se přizpůsobit nejrůznějším výzvám a technickým požadavkům organizátorů. Nejenom architektonická, ale i technická stránka projektu byla naprosto klíčová. Hlavní hala je řešena jako otevřený multifunkční a výsostně variabilní prostor, který může své uspořádání libovolně měnit od výstavní haly přes kongresový či divadelní sál až po plesovou halu či koncert. Opravený pavilon dnes nabízí hlavní sál s kapacitou 850 míst pro sezení či 1500 pro stání. Multifunkčnost se propisuje do všech dílčích částí projektu, kdy je například využito minimalistické leštěné betonové podlahy, kterou obvykle najdeme v logistických centrech a výrobních halách. Unese traktory během agrosalonu Země živitelka, ale neurazí ani při slavnostní společenské události nebo koncertu Jihočeské filharmonie. Navíc prostor vstupní haly a hlavního prostoru volně přechází do horního podlaží, kde najdeme dva další sály, které je možné variabilně dělit a využívat jako zázemí pro pořádání akcí, výstavní prostory či konferenční sály.

Pavilon se nově otevírá především ve své východní části k řece a městu. Materiálově se vnější vzhled odehrává ve dvou formách – pevné a průhledné. Pro pevnou formu je zvolen materiál plechových bílých kazet a bílé střešní folie. Průhledná forma je řešena sklem ať už čirým strukturálním zasklením či více intimním materiálem copilitu. Použití profilované skla je zároveň odkaz na původní architekturu. Doplněno je o velkoformátová okna, která nám otevírají vnitřní prostor soudobým řešením.

Interiér je pojednán jako maximálně otevřený a flexibilní. Pro vytvoření co největšího prostoru byly všechny doplňkové provozy soustředěny do krajního traktu a zbylou část tak bylo možné nechat volnou. Pavilon tak lze modifikovat systémem drapérií – závěsů od expozičního či galerijního prostoru po uzavřený sál pro koncerty. Jakmile jsou závěsy rozhrnuté, vniká okolní zeleň přímo do nitra sálu, jakmile se zatáhnou, vzniká naopak dokonalý blackbox. Člověk se tak ocitá uvnitř a zároveň v zeleni. Limitujícím ale zároveň krásným prvkem se stala stávající konstrukce objektu, kde se podařilo zachovat odkryté ocelové konstrukce a celý prostor tak ještě dále odhmotnit a vytáhnout jeho původní strukturu – duši. Tento princip zároveň určil designový směr interiéru, kde bylo na rozdíl od až minimalistického exteriéru přistoupeno k více technicistnímu pojednání na hraně High-tech architektury. Interiérem nás tak provází nejrůznější systémy technického vybavení od masivních potrubí vzduchotechniky po červené potrubí požárního systému. Atmosféru interiéru zjemňuje měkké světlo prostupující skrze copilitovou stěnu zobrazující i obrysy dějů exteriéru.

Galerie:

Kresby: