Science and Technology Centrum je domem, který mnoho těží ze svého poslání i z urbanistických souvislostí svého okolí. Spíše než seriózním vážným domem je rafinovaným smyslovým objektem, učební rekvizitou, optickou pomůckou, zapamatovatelným obřím ingotem, který leží jako memento u nohou majestátních vysokých pecí. Je objektem, který patří do prostředí Dolních Vítkovic, stává se jejich charakteristickým moderním symbolem.

Science and Technology Centre – Svět techniky v Dolních Vítkovicích je jedinečnou záležitostí mezi všemi podobnými zařízeními. Je tomu tak proto, že se nachází v autentickém prostředí, ve kterém se po dobu téměř dvou staletí těžilo uhlí, vyráběl koks a surové železo. A nejenom to – je i v prostředí, kde se surové železo zušlechťovalo v ocel a kde se z vyrobené oceli v rámci těžkého strojírenství vyráběly špičkové strojírenské výrobky. A dokonce je v takovém prostředí, kde se špičkovou strojírenskou výrobu podařilo udržet a sofistikovaně rozvinout do progresivní a udržitelné podoby až doposud.

Lze si jen těžko představit autentičtější prostředí, ve kterém by se vzdělávací projekt Science and Technology Centra mohl rozvinout lépe.

Struktura budovy je založená na vědomí vzájemnosti přírody, vědy a technického myšlení. Jak přírodou, tak i technikou je přímo obklopena. Obři zrcadlo fasády, které zprostředkovává tuto vzájemnost, je symbolem, který lze naplnit tímto plným obsahem jen málokde. V Dolních Vítkovicích ano.

Člověk napodobuje přírodu ve všem, v technických procesech obzvláště. Oddělovat čisté železo od železné rudy se lidé učili tisíce let. Dosáhli v této činnosti velké virtuozity a dosáhli toho cestou dokonalého pozorováni a zkoumáni přírody. Proto také hned při vstupu do budovy Světa techniky návštěvník dostává velmi impulzivní signál o vzájemnosti přírodního bohatství a lidského umu. Přichází-li ze strany huťařských apanatur, vidí v zrcadlové fasádě obraz přírody a přichází-li ze strany přírody (parku), vidí obraz hutí. To vše na principu geometrie – řádu, který umožňuje uplatnění jednoduchého optického zákona o zrcadlení, přičemž metoda sděleni je poetická.

Jedná se vlastně o budovu pro vzdělávání, která obsahuje volné halové prostory pro umístění naučných tematických expozic. Trvalé expozice jsou řazeny podle scénáře, jehož cílem je zprostředkovat co nejdokonalejší a co nejkomplexnější naučný program pro žáky základních a středních škol i široké veřejnosti. V objektu jsou čtyři trvalé expozice Svět přírody, Svět vědy a objevů, Svět civilizace, Svět dětí a jedna expozice dočasná. Svět dětí je primárně určený pro děti předškolního věku od 2 do 6 let.

Kromě konkrétních výstav je nutnou součástí budovy Science and Technology Centra i kinosál s třídimenzionální projekcí. Pro zajištění výuky slouží učebny, seminární místnosti a laboratoře, dále také přednáškový a divadelní sálek.

Galerie:

Projekt:

Zadání – Hlavním zadáním bylo vytvořit multifunkční aulu s kapacitou 1500 osob. Malý sál s kapacitou 400 osob, konferenční místnosti, výstavní prostory.

Architektura – Prvním zásadním koncepčním rozhodnutím návrhu bylo vyzdvihnutí zapadlého zvonu plynojemu do maximální polohy, a tím navrácení celé stavbě jejího původního majestátu. Druhým koncepčním rozhodnutím pak byla realizace takové vestavby, která se původní konstrukce plynojemu prakticky nedotkne, a tak nechává vyznít jeho originální konstrukci i monumentalitě. Pro funkce společenské, kulturní a výukové jsou mezi betonové věže vestavěny čtyři úrovně. Na přízemí se nachází víceúčelová galerie, v prvním patře variabilně přestavitelné konferenční místnosti s centrálním sálem pro 400 osob, ve třetím patře je foyer velkého sálu. Kapacita tohoto sálu, který se ''vznáší'' v posledních patrech je 1527 sedících diváků.

Konstrukce a technologie–Nové konstrukce jsou kombinované železobetonové a ocelové. Komunikační věže a stropní desky nad galerijní i konferenční částíjsou ze železobetonu. Plošiny v prostoru nad  jevištěm včetně konstrukce pro jevištní techniku jsou ocelové. Nosná konstrukce hlediště je tvořena ocelovými příhradovými nosníky, které podporují železobetonovou desku lasturovitého tvaru na které jsou umístěny prefabrikované stupně hlediště. Stávajívím ocelovým konstrukcím včetně nýtované podlahy je navrácen původní industriální charakter.     

Galerie:

Projekt:

Národní kulturní památka industriální architektury Dolní oblast Vítkovice se rozprostírá na ploše cca 500 x 500 m. Je tvořena souborem staveb bývalého dolu Hlubina, 200 m dlouhou koksovací baterií a vyhaslým hutním komplexem. V letech 2007 až 2009 byl dohodnut rámcový program nového využití celého areálu pro kulturní a vzdělávací účely. Jeho urbanistická a architektonická podoba byla definována v roce 2010. Bývalý uzavřený tovární areál byl pak v letech 2012 až 2016 přebudován tak, aby mohl být veřejností využíván jako otevřené živé město. Vznikly zde nové veřejné prostory – ulice, náměstí, veřejná parkoviště s novým osvětlením i park. V uplynulých čtyřech letech také byly postaveny či revitalizovány důležité veřejné stavby.

Multifunkční aula Gong vznikla z bývalého obřího plynojemu s průměrem přes 70 m a výškou okolo 30 m. Do vnitřku tohoto válce byl po zdvižení jeho horní pohyblivé části umístěn velký sál s kapacitou 1529 sedadel, menší sál s kapacitou 400 sedadel, konferenční salonky, galerie výtvarného umění a kavárna. Velké vstupní foyer je pojato jako rozšířený okolní veřejný prostor.

Nejstarší vysoká pec č.1 byla zpřístupněna jako vyhledávaný edukativní exponát. V její nástavbě se nachází kavárna s kapacitou cca 100 míst, výuková místnost a vyhlídková plošina. Velín vysoké pece byl proměněn v návštěvnické centrum. Podnož vysoké pece je využívána jako venkovní hudební scéna s možností zastřešení. Energetická ústředna U6 byla péčí jiných kolegů architektů (Fránek architects) přeměněna na edukativní technické muzeum pro mládež.

Jako novostavba vznikl tzv. Velký svět techniky (Science learning centrum) s rozsáhlými edukativními expozicemi, s učebnami, laboratořemi a 3D kinem pro 200 diváků.

Pro všechny uvedené stavby bylo vybudováno efektivně a ekologicky pracující energocentum. Významné objekty dolu Hlubina byly proměněny pro kulturní účely využívané mládeží. Z bývalé vrátnice vznikl profesionální hudební klub Heligonka hudebníka Jarka Nohavici.

V návazné blízkosti byl přestavěn a revitalizován soubor tří obřích energetických hal pro všestranné sportovní a kulturní volnočasové občanské využívání. Tzv. Trojhalí - zastřešené náměstí - má kapacitu pro shromáždění více než čtyř tisíc lidí. Mezi Dolní oblastí Vítkovic a Trojhalím byla obnovena prastará pěší cesta se stromořadím.

Rozsah dosud realizovaných staveb se pohybuje v investičních nákladech okolo dvou miliard korun. V současné době se připravuje celá řada dalších projektů pro veřejné i komerční účely.

Galerie:

Rozsáhlý projekt revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli byl doplněn doprovodným dotačním programem, který se soustředil na obnovu bývalého piaristického gymnázia. Od jeho zániku sídlí v autentické barokní budově asi osmdesát let regionální muzeum. Obnova muzea se nezaměřila jen na opravu stávajících stavebních konstrukcí, ale soustředila se na kvalitativní proměnu budovy jako celku tak, aby muzejní instituce dostala současné společenské parametry. Velká pozornost byla věnována vstupu, hygienickému zázemí, prostupům pro pořádání dočasných výstav, celkově bezbariérovému provozu, interaktivnímu pojetí dlouhodobých expozic, dětským programům, vzdělávacím aktivitám a také otevření muzea nejbližšímu okolí i celému městu. Také vznikl moderní archiv a v zámeckém pivovaru detašované restaurátorské dílny muzea. Při realizaci předsevzatého programu byly objeveny pozdně středověké archeologické pozůstatky tzv. Kostkova města.  Tyto cenné nálezy ovlivnily koncept řešení muzea natolik, že se staly součástí nového řešení a nakonec i nejvzácnějším sbírkovým exponátem.

Ambicí projektu bylo i vytvoření společenské aktivní zóny okolo budovy, vlastně veřejného prostoru pro živelné občanské využívání. Vznikly tak pobytové schody, plošina a kašna.

Samotná revitalizace zámeckého návrší vygradovala úpravou hlavního prostranství do podoby regulérního veřejného prostoru – náměstí, o jehož názvu bude ještě nějaký čas vedena politická diskuse.

Galerie:

Plány: