Autor: QARTA – J.Řezák
Spolupráce: ing. Miroslav Pánek, ing. Petr Holub
Investor: M2 Real Estate a.s.
Hlavní dodavatel: Pragis s.r.o.

Vzpomínka na Prahu konce socialismu dnes v mnoha lidech zanechává tísnivý pocit promarněné příležitosti, kdy z tajemného města magicky prorostlého sítí uliček po patnácti letech kolem sebe vidí turistický disneyland nakašírovaných fasád. Možná, že někteří z těchto nostalgiků občas zabrousí pod severní patu Vítkova, do čtvrti, která dýchá opojnou směsí velkolepého rozvoje ubitého dlouhými lety lidské lhostejnosti, k místu, ve kterém žijí, vyrůstají a pracují. Karlín odolal naivnímu nadšenectví počátku devadesátých let, kdy do Čech vstoupil zahraniční kapitál hledající upadající místa v centrech důležitých měst, aby přeměnil jejích tvář. Dobrý úmysl pozvednutí tmavých děr velkoměsta vylil občas s vaničkou i dítě – ona místa dnes ztratila svou duši. Jednorázová proměna změnila charakter, měřítko a historickou kontinuitu těchto prostor, zůstala jen uliční síť. Postupná přeměna Karlína naproti tomu dovoluje nahlédnout do jeho genia loci a s tímto poznáním vystavět novou strukturu.

Historie budovy a místa:
V první polovině 19. století, spolu s rozvojem strojírenské výroby, vznikají ve čtvrti výrobní haly a jim podřízené související budovy, které prorůstají klasicistní blokovou zástavbu, mísí se se stávajícími obytnými domy a navždy tak Karlínu dají pečeť místa, které za svou roztřepenou uliční frontou skrývá poloveřejný labyrint obrovských prostranství v obležení budov rozdílných měřítek, stylů a kvality zpracování.                                   

Urbanistická struktura:
Na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice tak vznikly dva objekty se stejným tvaroslovím, které byly svou funkcí spojeny jako siamská dvojčata. Stavby Kotelny a Energocentrály spolu se svými dvory patří k fascinujícím komplexům karlínské industriální architektury. 

Hmotové řešení:
Budovu Energocentrály jsme vnímali jako jeden z nejchararakterističtejších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěn jen podporuje jeho dominanci v lokalitě. S ohledem na takto daný stav jsme omezili vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru a zásadní zásahy jsme prováděli ve vnitřním prostoru stavby. Nové prvky jsme striktně podřídili převažujícímu vzhledu budovy.

Stávající koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou ukrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole ve směru podélném. Dvůr separující Kotelnu a Energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou vzhledově odpovídající charakteru výše zmíněných budov.  

Naším jediným zásahem do hmoty budovy je nový světlík, jehož koncepce a vnější vzhled zapadá do původního stylu budovy. 

Dispoziční řešení:
Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru jsme vložili tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, následuje velkými okny otevřený prostor hlavního patra, aby dům ukončil bílým podkrovím s převažujícím horním osvětlením.
Půdorysná dispozice tvoří ve schématu všech tří podlaží volný prostor obsloužený schodištěm v zadním (severním) příčném poli. Střední trakt navazujících polí patří servisu pater. Volný a jednoduchý prostor dává vyniknout původnímu rytmu budovy, který se do interiéru propisuje okny systémem hlavní nosné konstrukce.

Přízemí:
Přízemí obsahuje čtyři samostatné prostory – vstupní schodišťovou halu táhnoucí se všemi podlažími, technickou místnost, kancelářský pronajímatelný prostor s vlastním sociálním vybavením a samostatný vstup do 2.np z Šaldovy ulice. Vzájemné uspořádání těchto prostor je dle výše uvedeného schématu, tzn. Severní pole je tvořeno prostorem schodiště a technické místnosti. O zbylých šest polí se dělí prostor kanceláří a samostatný vstup.

První patro:
Prostor tohoto podlaží má z důvodů velkých fasádních oken světlou výšku téměř pět metrů. Hlavní prostor kanceláří je překlenut ocelovými profily tak, aby vnitřní dispozice nebyla narušena sloupy. Střední zázemí toalet je kryto mezipatrem, které rozšiřuje podlažní plochu a zároveň dává prostoru nový náboj.

Podkroví:
Tak jako v prvním patře je zde velká světlá výška, avšak profil prostoru je ovlivněn sklonem střechy. Rytmus budovy je v hlavním prostoru podkrovních kanceláří zdůrazněn vystupující nosnou ocelovou konstrukcí. Čelu vévodí původní rozetové okno. Střechu ve hřebeni otevírá světlík nad mezipatrem. V severní části jsou nad schodištěm umístěny technologie vzduchotechniky přístupné z prostoru kanceláří.

Materiálové řešení:
Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelovobetonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití jsme se snažili vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Využili jsme struktury původního zdiva pro zdůraznění moderních prvků na kontrastním pozadí historické budovy.

Nová nosná ocelová konstrukce je ve všech prostorech maximálně odkryta, tak aby se vizuálně prosadila. Její proporci jsme se snažili dát do souladu s masivností samotné stavby. Betonové stropy, jsou v podhledech ponechány v hrubé struktuře a barvě materiálu.

Okna a výplně otvorů na fasádě byly vytvořeny jako replika původních oken, jen povrchová úprava byla změněna z estetických na pozinkovanou. V interiérech tato barva koresponduje s pozinkovanými podlahami. Konstrukčně se jedná o dvojitou podlahu, vyskládanou ze čtverců 60 x 60 cm. Zbylé zdivo v kancelářských prostorech je omítnuto a bíle natřeno až na severní stěnu, která sousedí s vedlejším objektem sýpky. Tato stěna zůstala v celé své ploše odkryta a dnes na ní můžeme pozorovat různorodou skladbu kamenného a cihelného zdiva, ve kterém se odrážejí původní ocelové prvky.

Prostor schodiště je na podlahách ponechán v betonu v kombinaci s prvky z pozinkovaného plechu. Výtahová šachta v centru prostoru j vytvořena z ocelové konstrukce kryté pískovaným sklem a v čele s dveřmi z nerezového plechu.

Galerie

Projekty

Lokalita: Praha 8, Karlín
Investor: Kolonáda - International, a.s.
Rozsah: administrativní budova
co-autor: Ricardo Bofill Taller de Arquitectura

Pražská čtvrť Karlín je dynamicky se rozvíjejícím místem, kde nové administrativní budovy nahrazují industriální stavby 19. století.

Vedle zdařilých rekonstrukcí v historických blocích rostou stavby na dosud pustém nábřeží Vltavy, proluky vyplňují kvalitní administrativní budovy a celá čtvrť tak získává svěží nádech obchodního centra v obrysech lety prověřené městské struktury. Jádro čtvrti - její těžiště se váže na nejvýraznější komunikační bod – stanici metra Křižíkova. Zdejšímu prostoru dominuje Palác Karlín – orientační stavba, svou oranžovou fasádou prosvětlující významné obchodní ulice - Thámovu a Křižíkovu.

Tento průkopník nového vzhledu Karlína drží ochrannou ruku nad jednou z nejkrásnějších moderních pražských staveb – Corsem. Dlouhá rytmická fasáda tohoto skvostu tvoří jednu ze stěn nově koncipovaného náměstí. Na protější straně se počítá s komplexem tří staveb, které svým monumentálním vzhledem vytvoří jasnou dominantu prostoru. Stavba o níž tato studie pojednává je vstupním objektem, jež uzavře náměstí do bulváru kolmé na ulici Křižíkovu. Orientace hlavních vstupů do budovy je do tohoto bulváru, jenž vznikne mezi novými objekty a stávajíí budovou CORSO I. Objekt CORSO III má dva hlavní vstupy v ose východ-západ jenž prostorově navazují na vnitřní atrium v budově CORSO I. Tento velkolepý koncept nemá v dnešní Praze konkurenci, neboť žádný z developerů nově obnovovaných čtvrtí Prahy zatím nenašel odvahu k vytvoření nového městského prostoru, kterým by zkvalitnil životní prostředí v okolí svých staveb.

Corso Karlín nastavilo svým objemem příjemné lidské měřítko jím ovládaného prostoru a nové budovy s potěšením odpovídají hmotou na tuto výzvu. Jen těžko v sobě zapřou původ svého autora, neboť klasické trojdělení hmoty táhnoucí se světem architektury již od dávnověku najdeme nejčastěji ve středomoří, ať se jedná o stavby Řeků či Římanů, nebo klasickou velkolepost renesančních paláců. Pevné usazení v masivním soklu, který zde dosahuje výšky dvou pater, nese podobně vysokou hmotu hlavního těla stavby, které si zachovává stejně svěží detail jako vedlejší Corso, a celá stavba je ukončena dvěma lehkými ustupujícími patry, jež nesou navenek ocelové sloupy, vyplněné prosklenými stěnami a samozřejmě ukončeny římsou. Uskočení obou pater je natolik výrazné,že chodec ocitnuvší se na náměstí je bude jen matně tušit a spíše vnímá optickou hladinu zástavby, která končí tělem stavby a rovná se výšce Corsa.

Jako hmota budovy staví na tradičním trojdělení, tak i dispozice má svůj prověřený vzor. Vychází z amerického schématu administrativní budovy. Komunikační jádro se schodišti a sociálním zařízením tvoří střed dispozice a ostatní plochy směrem ke světlým fasádám jsou naprosto volné, připravené variabilně pro halové či separované kancelářské plochy. Jak již bylo řečeno vstup do budov je z budoucího náměstí, kde mezi fasádou a jádry vzniká přirozená a prostorná vstupní hala. Schéma ostatních nadzemních podlaží jsou popsána výše. V přízemí budovy CORSO II ze  strany Křižíkovy ulice je vjezd do prostoru podzemních garáží, jejichž třípodlažní dispozice elegantně řeší problém jednosměrného průjezdného provozu. Vůz sjíždí vjezdovou rampou až na úroveň druhého suterénu. Zde je možno pokračovat do prostorů pod jednotlivými objekty CORSO II a III. Do úrovně třetího suterénu se vjíždí v každé části suterénu po samostatných rampách.

Galerie