Jedná se o experimentální projekt ověřující konstrukční možnosti kopule a způsoby jejího opláštění. Sága započala v létě 2011 na loukách v Maxově výstavbou první kopule. Je variací na ozkoušený systém duté hráně, jen s propojením dílů vruty. Je to krása. V zimě jezdí běžkaři skrz ni. A my se rozhodujeme obléknout ji do ledových šatů. Zmrzlá voda na tenké síťovině vytváří nádherné tvary a první varianta opláštění je na světě.

Na jaře 2012 stavíme s americkými studenty klon maxovské kopule 1:2 uprostřed kampusu Catholic University of America ve Washington D.C. Kopule zafunguje skvěle i jako edukativní pomůcka. Dokonce tak skvěle, že o pár měsíců později v létě 2012 vzniká Brněnská kopule. Tu staví studenti Fakulty architektury VUT v Brně a my zase začínáme experimentovat s konstrukcí. Měníme tvar – děláme ji vysokou jak hnízdo divokých včel. A vypínáme dovnitř první pokusnou střechu z čiré folie s odvodněním do středu do dřevěného žlabu. Projekt kopulí tak propojujeme s experimenty s foliemi probíhající už řadu let. Funguje to super a skoro nic to nestojí.

Podzim 2012. Vracíme se k měřítku 1:1 a vystavujeme kopule zkoušce ostrého provozu. Stavíme rovnou 3 velké kopule v divočině. U lanovek skiareálu Králičák pod Moravským Sněžníkem. Dvě slouží jako bar, třetí jako lyžařská škola. Pokračujeme navíc s konceptem workshopů a se stavbou nám pomáhají studenti z architektury v Liberci i v Praze. Pevná prkenná podlaha, zaplachtování čirou folii zevnitř a nad kopulí deštník. Mraky sněhu, mraky lidí. Venku zima, vítr, voda ve všech podobách. Uvnitř lidi, pivo, čaj, grog, lyže. David Kubík k jedné z nich přistavuje ještě podlouhlý foliovník se sezením podél bruslařské plochy. Když ostrý provoz, tak skutečně ostrý. Sníh odtaje a lyžaře vystřídají bikeři a turisti. Pokus stále běží a další kopulky se pomalu připravují.

Galerie: