Hlavní myšlenkou je spojení stavby návštěvnického centra s přírodou rezervace na všech úrovních projektu. Vytvoření sebevědomého a zároveň pokorného objektu vstupujícího do prostředí rezervace symbiotickým splynutím a vytvoření zcela autonomního prostředí s nezaměnitelným geniem loci. Pomocí materiálového a tvarového mimikry budova organicky propojuje svůj vzhled s prostředím rezervace a znejasňuje vnímání svého stáří.  Působí tak jako velmi stará a zároveň přirozeně současná až futuristická. Svým charakterem pracuje s přirozeným propojením mezi organickou a anorganickou složkou přírody, toto téma prostupuje jak technickou podstatu budovy (systém chlazení a kondenzací), tak i veškeré její expoziční a didaktické strategie (živé součásti fasád, vodních prvků a vegetace v interiéru atd.). Stavba pomocí plynulého propojení jednotlivých provozních sekcí do zavinutého kontinuálního půdorysu vytváří velké množství překvapivých situací, které na malém prostoru dosahují velmi komplexního působení a didaktického přenosu informací na návštěvníky. Budova je navržena jako návštěvnické centrum obsahující prvky malého muzea zabývajícími se rezervací samotnou s důrazem na hnízdění plameňáků s umožněním expozičního a programového rozšíření obsahu s možnými přesahy například na specifika živých forem s influencí karotenoidů s částečně živými expozicemi tvořícími přenesené zmenšené biotopy.

Architektonické řešení, prostorová konfigurace
Prostorové uspořádání stavby je postaveno na kruhovém půdorysu do sebe esovitě zavinuté kompozice, která přirozeným způsobem vede návštěvníky skrze své záhyby a postupně tak během cesty otvírá jednotlivé dílčí vrcholy vnímání programu budovy a její interakce s rezervací. Stavba záměrně nepracuje s dvojrozměrnými plány a je naopak oslavou trojrozměrného přírodního světa, jeho přirozené elegance vycházející zároveň z dokonalé funkcionality celku stejně jako jasné logiky každého detailu. Dynamické křivkové uspořádání a kontinuální tvarování umožňuje bezbariérový pohyb celým objektem a průběžně nekonečně rozmanitou modulaci vnímání návštěvníků, prolínání exteriéru do zastíněného předpolí a interiéru takřka bez stavebně artikulovaného rozhraní dává objektu jeho nadčasovou monumentalitu pocitově překračující jeho stále komorní rozměry.

Návštěvník je nejdříve iniciován dálkovým pohledem k prozkoumání objektu, který je při příjezdu do areálu přes svou výraznou vizualitu natolik neurčitě organický, že zdánlivě srůstá s terénem. Stavba nepoužívá prvoplánovou znakovost čitelnou z frontálních pohledů lidského horizontu a pracuje s představivostí pozorovatele pomocí sofistikované náznakovosti vlastní přírodním jevům, jež jsme zvyklí číst od dětství (jako jsou například obrazy v mracích). Budova tak ke svým konotacím odkazuje podprahově nepřímou metodou, jejíž součástí jsou tvarové, materiálové a fragmentární indicie. Výsledná forma tak není jednoznačně geo- ani zoomorfní, lze v ní spatřit odkazy na morfologii spícího plameňáka stejně jako na skalní útvary v arabské poušti s jejich výrazným vrstvením odhaleným erozi. Návrh používá pro architekturu zdánlivě neadekvátní důraz na čtení z ptačí perspektivy, který je zde exponován s ohledem na samotné téma spojeného s plameňáky a jejich migrací a létáním. Z logiky věci lze totiž konstatovat, že stavba je jedním z mála objektů, u nichž je pohled ze vzduchu součástí jejich čtení (v průběhu návrhu jsme reakci ptáků na vzhled stavby a zásah do prostředí podrobně konzultovali s ornitology a ptačími fotografy a došli ke shodě, že landmark s organickým tvarem je pro jejich orientaci přínosem). 

Přístup do objektu je veden tak, že jsou návštěvníci nuceni na objekt vstoupit obdobně, jako je tomu při chůzi po skále či vnikání do kaňonu tvořeného skalní formací. Interiér budovy je situovaný kolem hlavní shromažďovací haly s centrálním infocentrem a kavárnou s restaurací odkud návštěvníci postupují dále na projekci v konferenčním sále a odtud buďto pokračují do výstavy s krytou interiérovou vyhlídkou anebo rovnou na vnější prohlídku rezervace. Dominantním prvkem haly je centrální recepce dělená na provozní informační část a café umístěná pod kapkovitým dnem stropního akrylátového jezírka prosvětlujícího celý interiér těkavým pohybem světla skrze vodní těleso. Expozice má lineární charakter a začíná v hlavní hale, odkud nastoupává po obloukové rampě k vyhlídce s obrovským panoramatickým oknem a poté klesá zpátky do haly. Tubus expozice má eliptický průřez a má po stranách v podlaze integrovány vegetační žlaby, ve kterých jsou umístěny vegetační biotopy představující diverzitu vegetace, uvnitř jsou pak umístěny z podlahy vyrůstající vitríny s dalšími exponáty a akvarijními biotopy, pod stropem budou podvěšeny modely plameňáků představující fáze jejich letu a vývoje a na strop budou promítány další podrobné informace. V neveřejné části jsou skryty všechny komplementy provozu.

Dramaturgie pohybu a programová náplň
Strategie pohybu návštěvníka je založena na postupném objevování a odhalování stavby a jejích obsahů (stejně jako to je i u celé rezervace). Zjednodušeně lze říci, že budova není dělena na místnosti a návštěvníci se pohybují několika vzájemně propojenými (prolnutými) sektory, které obsahují všechny zadané funkce a jsou doplněny návštěvníkům nepřístupnými technicko-organizačními prostory a komplementy.

Z parkoviště vede přístup do budovy skrze střechu, na které je umístěno jezírko (pink lake) prosvětlující průhledným dnem prostor hlavní haly budovy pod sebou. Pozvolnou rampou sestoupí návštěvníci záhybem mezi rotujícími tubusy trupu budovy na vyhlídkovou terasu stíněnou proti slunci levitujícím převisem budovy – tubusem obsahujícím expoziční část a hlavní vyhlídku na rezervaci. Terasa je od prostoru rezervace oddělena zálivem tvořeným vodním prvkem se slanovodním biotopem obsahujícím mikroorganismy specifické pro rezervaci. V naší vizi pracujeme s obsahem expozice jako s komplexnějším útvarem, který využívá téma specifického prostředí rezervace k obecnějšímu nastínění metodiky, jak fungují principy založené na přebarvování (plameňáci voda, korýši rostliny, řasy) pomocí obsahu karotenoidů a dalšími možnými přesahy. Expozice je koncipována jako částečně živá s použitím rostlin a akvárií udržujících v prostoru příjemné klima s odlišnou vlhkostí. Postupem expozicí se návštěvníci dostávají do kulminačního výškového bodu tubusu, kterým je širokým panoramatickým oknem umožněn maximální výhled do rezervace. Dalším dramaturgickým principem dělení pohybu návštěvníků tak je dělení na pohyb v chráněném prostředí návštěvnického centra (interiér a stíněné terasy) a na pohyb po samotné rezervaci a partii parkoviště vystavené otevřenému působení povětrnosti.

Konstrukční a materiálové řešení
Konstrukci budovy tvoří sendvičová železobetonová struktura sestávající z vnějšího pláště litého do kartáčovaného tesařského bednění, mezilehlé vrstvy izolace a topení a vnitřní vrstvy stříkaného betonu stříkaného zevnitř proti vnějšímu plášti a izolaci. Metoda výroby používá kombinaci litého a torkretovaného probarveného betonu s povrchovou úpravou otryskáním a opískováním. Materiálové řešení je samo o sobě didaktickou vrstvou, která je tvořena jak materiálem samotným a jeho barvou, texturou a strukturou, tak i vegetační vrstvou, která jej doplňuje a spolupůsobí při jeho ochlazování. 

Technologický postup lití betonové směsi bude prováděn po vrstvách s výsledným efektem charakteristického vzhledu připomínajícího skalní útvary arabské pouště zvýrazněním vrstevnatosti povrchu probarveného růžovočerveného betonu odkazujícího na karotenoidové změny barev u plameňáků. Jednotlivé vrstvy budou lity tak, aby maximálně navazovaly po 40 cm výšky a byla tak zvýrazněna kresba „geologického“ vrstvení. Jednotlivé vrstvy budou dotónovány již při betonáži.

Technologické řešení
Navržený architektonický koncept vychází vstříc inovativnímu řešení celé budovy postavenému na aktivním využití distribuce tepla pomocí dvou vrstev rozvodů chladícího média (kapaliny) integrovaných do skořepiny vnitřního a vnějšího pláště budovy, které využívají rozdíl teplot během dne a noci. Během dne je vnitřní okruh zásobovaný chladící vodou, která ochlazuje celý vnitřní plášť betonové skořepiny budovy a zajišťuje příjemné ochlazení celého interiéru pomocí nepřímého vypařovacího chlazení s efektem přirozené humidity vhodné pro vnitřní rostlinnou vrstvu expozice. Během noci je tato již během dne ohřátá voda z vnitřního systému přečerpána do vnějšího okruhu pod povrchem vnějšího pláště budovy kde se je její teplejší voda ochlazována nočním chladem a pomocí povrchové kondenzace na budově umožní zároveň vyživovat lišejníky na povrchu stavby. Pomocí chytré cirkulace je tak dosaženo velmi výrazného efektu úspory při zajištění velmi efektu celopovrchového chlazení, které v kombinaci s řízenou cirkulací vzduchu s maximální rekuperací vytváří v budově velmi příjemné a ekologicky udržitelné klima při velmi výrazné spotřebě přidaných energií (plně elektrifikovaný systém) s minimální uhlíkovou stopou v daném prostředí.

Vegetační řešení
Koncept živé stavby pracuje s použitím rostlin, které jsou napojené na biotopy vytvářené přímo jednotlivými prvky stavby. Povrch budovy bude pokryt lišejníky Xanthoria elegans vyživovanými noční povrchovou kondenzací na plášti teplé budovy. Lišejníky budou budovu v čase vizuálně proměňovat v barevných nuancích tak, jak se proměňuje zbarvení plameňáků v závislosti na příjmu potravy a v ní obsažených karotenoidů. Původně narůžovělý vrstvený beton tak bude dostávat jemně červené akcenty zvýrazňující organickou formu stavby. Celá vnitřní expozice používá jako základ živý rostlinný systém kombinující vrstvení travin (Carex buchananii, Miscanthus sinensis 'FLAMINGO' atd.) s vyššími rákosovými a popínavými porosty doplněnými lišejníkovými vrstvami a lokálními malými akvarijními biotopy v kráterovitých vitrínách vrostlých do podlahy metodou podobnou stavbě hnízd plameňáků. Třetí vrstvou jsou vodní biotopy umístěné do dvou odlišných verzí slanovodních jezírek s vysokou salinitou obsahujících bakterie Dunaliella salina, Halobacterium cutirubrum v kombinaci vysokou koncentrací korýšů Artemia brine prawn a další organické kultury a umístěných v prostoru návštěvnické vstupní terasy již oddělují od přírodní rezervace a na střeše objektu s průhledným dnem zajišťujícím distribuci světla do hlavní haly.

Galerie:

Projekt: