Hlavní myšlenkou je spojení stavby návštěvnického centra s přírodou rezervace na všech úrovních projektu. Vytvoření sebevědomého a zároveň pokorného objektu vstupujícího do prostředí rezervace symbiotickým splynutím a vytvoření zcela autonomního prostředí s nezaměnitelným geniem loci. Pomocí materiálového a tvarového mimikry budova organicky propojuje svůj vzhled s prostředím rezervace a znejasňuje vnímání svého stáří.  Působí tak jako velmi stará a zároveň přirozeně současná až futuristická. Svým charakterem pracuje s přirozeným propojením mezi organickou a anorganickou složkou přírody, toto téma prostupuje jak technickou podstatu budovy (systém chlazení a kondenzací), tak i veškeré její expoziční a didaktické strategie (živé součásti fasád, vodních prvků a vegetace v interiéru atd.). Stavba pomocí plynulého propojení jednotlivých provozních sekcí do zavinutého kontinuálního půdorysu vytváří velké množství překvapivých situací, které na malém prostoru dosahují velmi komplexního působení a didaktického přenosu informací na návštěvníky. Budova je navržena jako návštěvnické centrum obsahující prvky malého muzea zabývajícími se rezervací samotnou s důrazem na hnízdění plameňáků s umožněním expozičního a programového rozšíření obsahu s možnými přesahy například na specifika živých forem s influencí karotenoidů s částečně živými expozicemi tvořícími přenesené zmenšené biotopy.

Architektonické řešení, prostorová konfigurace
Prostorové uspořádání stavby je postaveno na kruhovém půdorysu do sebe esovitě zavinuté kompozice, která přirozeným způsobem vede návštěvníky skrze své záhyby a postupně tak během cesty otvírá jednotlivé dílčí vrcholy vnímání programu budovy a její interakce s rezervací. Stavba záměrně nepracuje s dvojrozměrnými plány a je naopak oslavou trojrozměrného přírodního světa, jeho přirozené elegance vycházející zároveň z dokonalé funkcionality celku stejně jako jasné logiky každého detailu. Dynamické křivkové uspořádání a kontinuální tvarování umožňuje bezbariérový pohyb celým objektem a průběžně nekonečně rozmanitou modulaci vnímání návštěvníků, prolínání exteriéru do zastíněného předpolí a interiéru takřka bez stavebně artikulovaného rozhraní dává objektu jeho nadčasovou monumentalitu pocitově překračující jeho stále komorní rozměry.

Návštěvník je nejdříve iniciován dálkovým pohledem k prozkoumání objektu, který je při příjezdu do areálu přes svou výraznou vizualitu natolik neurčitě organický, že zdánlivě srůstá s terénem. Stavba nepoužívá prvoplánovou znakovost čitelnou z frontálních pohledů lidského horizontu a pracuje s představivostí pozorovatele pomocí sofistikované náznakovosti vlastní přírodním jevům, jež jsme zvyklí číst od dětství (jako jsou například obrazy v mracích). Budova tak ke svým konotacím odkazuje podprahově nepřímou metodou, jejíž součástí jsou tvarové, materiálové a fragmentární indicie. Výsledná forma tak není jednoznačně geo- ani zoomorfní, lze v ní spatřit odkazy na morfologii spícího plameňáka stejně jako na skalní útvary v arabské poušti s jejich výrazným vrstvením odhaleným erozi. Návrh používá pro architekturu zdánlivě neadekvátní důraz na čtení z ptačí perspektivy, který je zde exponován s ohledem na samotné téma spojeného s plameňáky a jejich migrací a létáním. Z logiky věci lze totiž konstatovat, že stavba je jedním z mála objektů, u nichž je pohled ze vzduchu součástí jejich čtení (v průběhu návrhu jsme reakci ptáků na vzhled stavby a zásah do prostředí podrobně konzultovali s ornitology a ptačími fotografy a došli ke shodě, že landmark s organickým tvarem je pro jejich orientaci přínosem). 

Přístup do objektu je veden tak, že jsou návštěvníci nuceni na objekt vstoupit obdobně, jako je tomu při chůzi po skále či vnikání do kaňonu tvořeného skalní formací. Interiér budovy je situovaný kolem hlavní shromažďovací haly s centrálním infocentrem a kavárnou s restaurací odkud návštěvníci postupují dále na projekci v konferenčním sále a odtud buďto pokračují do výstavy s krytou interiérovou vyhlídkou anebo rovnou na vnější prohlídku rezervace. Dominantním prvkem haly je centrální recepce dělená na provozní informační část a café umístěná pod kapkovitým dnem stropního akrylátového jezírka prosvětlujícího celý interiér těkavým pohybem světla skrze vodní těleso. Expozice má lineární charakter a začíná v hlavní hale, odkud nastoupává po obloukové rampě k vyhlídce s obrovským panoramatickým oknem a poté klesá zpátky do haly. Tubus expozice má eliptický průřez a má po stranách v podlaze integrovány vegetační žlaby, ve kterých jsou umístěny vegetační biotopy představující diverzitu vegetace, uvnitř jsou pak umístěny z podlahy vyrůstající vitríny s dalšími exponáty a akvarijními biotopy, pod stropem budou podvěšeny modely plameňáků představující fáze jejich letu a vývoje a na strop budou promítány další podrobné informace. V neveřejné části jsou skryty všechny komplementy provozu.

Dramaturgie pohybu a programová náplň
Strategie pohybu návštěvníka je založena na postupném objevování a odhalování stavby a jejích obsahů (stejně jako to je i u celé rezervace). Zjednodušeně lze říci, že budova není dělena na místnosti a návštěvníci se pohybují několika vzájemně propojenými (prolnutými) sektory, které obsahují všechny zadané funkce a jsou doplněny návštěvníkům nepřístupnými technicko-organizačními prostory a komplementy.

Z parkoviště vede přístup do budovy skrze střechu, na které je umístěno jezírko (pink lake) prosvětlující průhledným dnem prostor hlavní haly budovy pod sebou. Pozvolnou rampou sestoupí návštěvníci záhybem mezi rotujícími tubusy trupu budovy na vyhlídkovou terasu stíněnou proti slunci levitujícím převisem budovy – tubusem obsahujícím expoziční část a hlavní vyhlídku na rezervaci. Terasa je od prostoru rezervace oddělena zálivem tvořeným vodním prvkem se slanovodním biotopem obsahujícím mikroorganismy specifické pro rezervaci. V naší vizi pracujeme s obsahem expozice jako s komplexnějším útvarem, který využívá téma specifického prostředí rezervace k obecnějšímu nastínění metodiky, jak fungují principy založené na přebarvování (plameňáci voda, korýši rostliny, řasy) pomocí obsahu karotenoidů a dalšími možnými přesahy. Expozice je koncipována jako částečně živá s použitím rostlin a akvárií udržujících v prostoru příjemné klima s odlišnou vlhkostí. Postupem expozicí se návštěvníci dostávají do kulminačního výškového bodu tubusu, kterým je širokým panoramatickým oknem umožněn maximální výhled do rezervace. Dalším dramaturgickým principem dělení pohybu návštěvníků tak je dělení na pohyb v chráněném prostředí návštěvnického centra (interiér a stíněné terasy) a na pohyb po samotné rezervaci a partii parkoviště vystavené otevřenému působení povětrnosti.

Konstrukční a materiálové řešení
Konstrukci budovy tvoří sendvičová železobetonová struktura sestávající z vnějšího pláště litého do kartáčovaného tesařského bednění, mezilehlé vrstvy izolace a topení a vnitřní vrstvy stříkaného betonu stříkaného zevnitř proti vnějšímu plášti a izolaci. Metoda výroby používá kombinaci litého a torkretovaného probarveného betonu s povrchovou úpravou otryskáním a opískováním. Materiálové řešení je samo o sobě didaktickou vrstvou, která je tvořena jak materiálem samotným a jeho barvou, texturou a strukturou, tak i vegetační vrstvou, která jej doplňuje a spolupůsobí při jeho ochlazování. 

Technologický postup lití betonové směsi bude prováděn po vrstvách s výsledným efektem charakteristického vzhledu připomínajícího skalní útvary arabské pouště zvýrazněním vrstevnatosti povrchu probarveného růžovočerveného betonu odkazujícího na karotenoidové změny barev u plameňáků. Jednotlivé vrstvy budou lity tak, aby maximálně navazovaly po 40 cm výšky a byla tak zvýrazněna kresba „geologického“ vrstvení. Jednotlivé vrstvy budou dotónovány již při betonáži.

Technologické řešení
Navržený architektonický koncept vychází vstříc inovativnímu řešení celé budovy postavenému na aktivním využití distribuce tepla pomocí dvou vrstev rozvodů chladícího média (kapaliny) integrovaných do skořepiny vnitřního a vnějšího pláště budovy, které využívají rozdíl teplot během dne a noci. Během dne je vnitřní okruh zásobovaný chladící vodou, která ochlazuje celý vnitřní plášť betonové skořepiny budovy a zajišťuje příjemné ochlazení celého interiéru pomocí nepřímého vypařovacího chlazení s efektem přirozené humidity vhodné pro vnitřní rostlinnou vrstvu expozice. Během noci je tato již během dne ohřátá voda z vnitřního systému přečerpána do vnějšího okruhu pod povrchem vnějšího pláště budovy kde se je její teplejší voda ochlazována nočním chladem a pomocí povrchové kondenzace na budově umožní zároveň vyživovat lišejníky na povrchu stavby. Pomocí chytré cirkulace je tak dosaženo velmi výrazného efektu úspory při zajištění velmi efektu celopovrchového chlazení, které v kombinaci s řízenou cirkulací vzduchu s maximální rekuperací vytváří v budově velmi příjemné a ekologicky udržitelné klima při velmi výrazné spotřebě přidaných energií (plně elektrifikovaný systém) s minimální uhlíkovou stopou v daném prostředí.

Vegetační řešení
Koncept živé stavby pracuje s použitím rostlin, které jsou napojené na biotopy vytvářené přímo jednotlivými prvky stavby. Povrch budovy bude pokryt lišejníky Xanthoria elegans vyživovanými noční povrchovou kondenzací na plášti teplé budovy. Lišejníky budou budovu v čase vizuálně proměňovat v barevných nuancích tak, jak se proměňuje zbarvení plameňáků v závislosti na příjmu potravy a v ní obsažených karotenoidů. Původně narůžovělý vrstvený beton tak bude dostávat jemně červené akcenty zvýrazňující organickou formu stavby. Celá vnitřní expozice používá jako základ živý rostlinný systém kombinující vrstvení travin (Carex buchananii, Miscanthus sinensis 'FLAMINGO' atd.) s vyššími rákosovými a popínavými porosty doplněnými lišejníkovými vrstvami a lokálními malými akvarijními biotopy v kráterovitých vitrínách vrostlých do podlahy metodou podobnou stavbě hnízd plameňáků. Třetí vrstvou jsou vodní biotopy umístěné do dvou odlišných verzí slanovodních jezírek s vysokou salinitou obsahujících bakterie Dunaliella salina, Halobacterium cutirubrum v kombinaci vysokou koncentrací korýšů Artemia brine prawn a další organické kultury a umístěných v prostoru návštěvnické vstupní terasy již oddělují od přírodní rezervace a na střeše objektu s průhledným dnem zajišťujícím distribuci světla do hlavní haly.

Galerie:

Projekt:

Projekt budovaný více než 10 let jsme spoluiniciovali v roce 2009 jako programové a architektonické oživení pražské náplavky historicky koncipované jako přístaviště a překladiště materiálu. V době našeho vstupu byl prostor opuštěný po povodni v roce 2002 a oficiálně pronajímaný pro parkování. Postupnou obsahovou aktivací jsme dosáhli dnes již legendárního kulturně společenského oživení a následně realizace navržené architektonické kultivace. 

Urbanistický kontext
Náplavky jsou veřejným prostorem celoměstského významu, jsou pražským pobřežím umožňujícím jedinečnou symbiózu veřejného prostoru s míchou města – řekou Vltavou.  V regulované části břehů se z nábřežní architektury stává pro míchu řeky páteř, která skrze jednotlivé „obratle“ náplavek drží skeletální systém města, na nějž je navěšena celá urbanistická struktura tvořící jeho tělo. Tento skelet nesmí být zatvrdlý, vypreparovaný a zaživa petrifikovaný jako památkový relikt a musí umožnovat proudění a kulturní život celopražského významu postavený na autenticitě architektonické a obsahové. V naší revitalizaci tuto rovinu iniciujeme a vytváříme funkční napětí mezi otevřením prostor kobek a jejich obsahovým využitím vycházejícím z jedinečného kontaktu s exteriérem, napětí mezi náplavkovým „splendid isolation“ bezprostředního vztahu s řekou a sekundární vazbou k městu z horní úrovně nábřeží. Pracujeme s charakteristickým přístupem k prostorovému detailu, naše zásahy jsou zároveň kontrastní a zároveň doplňují celek smysluplnými (smyslovými) fragmenty principem jako doplňuje oko tvář a je jeho čidlem stejně jako nedílnou součástí.

Rozsáhlé řešené území je v součtu dlouhé téměř 4 km a rozkládá se na třech pražských nábřežích – Rašínově, Hořejším a Dvořákově. Dokončená první fáze je největší porevoluční Pražskou investicí do veřejného prostoru, první svého druhu a sociokulturního přesahu. Koncentrovala se na rekonstrukci 20 prostor kobek v nábřežní zdi (dříve čapadel ledu a skladů). Řešení nevytváří klasické interiérové prostory, koncept pracuje s novou hybridní logikou definující kobky jako zálivy vnějších prostor umožňujících maximální kontakt s náplavkou a řekou.

Program
Kobky budou sloužit jako kavárny, kluby, ateliéry, dílny, galerie, pobočka knihovny, prostory pro sousedská setkávání a veřejná WC. Architektonické řešení pracuje s modulární diverzitou, prostory jsou dotaženy do detailně propracovaného základu včetně veškerého provozně technického zázemí a barových korpusů přemístitelných do několika pozic. Je předem zpracován uživatelský manuál obsahující označování jednotlivých podniků a doplňování vestavných prvků (vložení patra do velkých kobek, exteriérový bar, atd.). Přitom je kladen důraz na možné doplnění každé z kobek tak, aby získala svou konzistentní integritu pomocí vybavení dle každého nájemce sedacím nábytkem a interiérovými prvky. Jako architekti jednotlivá řešení supervizujeme tak, aby byla zachována základní vize prostoru a zároveň využit potenciál dosažení autenticity každého z podniků. Snažíme se být provozovatelům oporou a architektonicky zůstat spíše v pozadí, nechat vyznít diverzitu názorů. I když to v realitě často znamená jinou architektonickou citlivost, máme za to, že to kobky s naším základním řešením unesou. Vrací se sem většina provozovatelů, kteří fenomén náplavky spoluvytvářeli a zároveň díky veřejné otevřené soutěži byly z celého spektra záměrů vybrány nové projekty budoucích nájemních provozovatelů. Věříme, že náplavku společensky doplní a nabídnou různé obsahové a programové koncepty tak, aby každý návštěvník náplavky našel svůj oblíbený prostor.  

V rámci práce na architektonickém řešení jsme iniciovali vznik programové metodiky provozu náplavek, na základě které vznikla pozice kurátora doplňující funkční trojúhelník správce – architekt – kurátor o autoritu usilující o udržení kulturně společenské podstaty tohoto velmi cenného veřejného prostoru.

Architektonické řešení
Všechny prvky na náplavce jsou řešeny jako symbiotické splynutí s původní architekturou nábřežní zdi, do které přirozeně vrůstají a akupunkturou drobného měřítka znovuvytváří monumentální celek. Podstatou realizace je co možná nejpřímější propojení s prostorem náplavky s pomocí velkorysého otevření průřezu stávajících otvorů v ostění. Architektonické řešení reaguje na kontext místa a pracuje s minimálními výtvarnými prostředky ve prospěch očištění stávajících tvarů i souvislostí, a nalezení nových průhledových vazeb a možností vyplývajících z prostředí náplavky.

Architektonické řešení šesti kobek na Rašínově nábřeží je postaveno na doplnění geometrie portálů vyplývající z dochovaného tvaru ostění blížícího se kruhu. Samotné provedení je postaveno na lapidárním zásahu, který více odebírá, než přidává a navrací do prostoru jeho již dříve existující kvalitu v novodobém kontextu vytvářející unikátní situaci a příležitost. Řešení je postavené na vybourání tahokovových předstěn a kamenných „zátek“ vestavěných do původních mostních oblouků nábřežní zdi a jejich nahrazení velkoformátovými zasklenými kruhovými okny otvíravými v celé své ploše diagonálním otočením uvnitř rámu. Vstupní portály jsou řešeny jako atypické ocelové rámy s dilatačně usazenými skly o hmotnosti 1-1,5 t. Součástí kompozice je doplnění ostění stávajících otvorů stupňovitou formou rozvíjející motiv dříve vloženého schodiště, v jehož tělese jsou skrytě integrovány přístupy do instalační šachty pod portálem, výdechy vzduchotechniky a montážní prvky protipovodňového opatření. Eliptická pivotová okna mají průměr 5,5 m, tloušťku organického skla 7 cm a hmotnost přibližně 2,5 t. Každé má unikátní tvar a vzhledem ke své velikosti přesahující možnosti standardního zasklení, jde pravděpodobně o největší pivotová okna na světě. Pohyb je řešen motoricky, v provozní pozici jsou okna zafixována v poloze 60° pootevření, dalšími možnostmi je automatické senzorické otvírání ovládané pohybovými čidly nebo otvírání obsluhou baru. Vstupy do čtrnácti kobek na Hořejším nábřeží jsou tvořeny ocelovými skulpturálními dveřmi prohnutými do ostění tak, aby při otevření propojovaly kobku s náplavkou v celém průřezu. V kobkách s veřejnými toaletami přechází tato vstupní křídla plynulým obloukem do interiérové membrány oddělující kabiny od veřejného předprostoru.

Konstrukční a materiálové řešení
V rámci rekonstrukce byly vybourány všechny vestavěné prvky včetně podlah a provedena vestavba metodou kompletního vložení nové stavby do původních prostor. Byly provedeny protipovodňové základové, desky s přečerpávacími jímkami, sanovány projevy prosakování a zaizolovány stěnové povrchy v zaklenutých kobkách s následným nástřikem betonových torkretů na nosné výztuže scelující geometrii valených kleneb. Vestavěné příčky byly vybetonovány jako monolitické železobetonové s vloženými instalacemi. Výrazové řešení kobek je sjednoceno pro všechny typy prostor a promítá se do materiálového zpracování jednotlivých prvků realizovaného souboru. Povrchy stěn a stropů jsou řešeny jako betonové pískované s litou betonovou stěrkovanou podlahou přecházející do litého monolitického schodiště. Prvky dveří poklopů a šachet jsou opatřeny zaomítacími a zastěrkovacími křídly s povrchy odpovídajícími navazujícím povrchům stěn a podlah (pískovaný a stěrkovaný beton a impregnovaná černá ocel u WC kobek). Dveře jsou řešeny jako bezfalcové se skrytými samozavírači. V klenutých kobkách jsou do povrchů vsazeny inserty pro zavěšování výstav. Vložené prvky barů a příček v zázemí jsou opláštěny černým zrcadlovým potitanovaným plechem prostorově doplňujícím odrazem prostorovou geometrii kobek a přenášejícím fluidní neuchopitelnost řeky dovnitř neustálým těkavým pohybem odrazu. Osvětlení je řešeno pomocí páteřních světelných ramp s reflektory a infrazářiči, u WC kobek jako nepřímé vložené v ocelové stěně s odrazem světla od stropu.  

Technické řešení
Vzduchotechnika s rekuperací a vytápěním podlah umožňuje spolu s infrazářiči celoroční provoz kobek, preferovaným módem použití je jejich celoroční otevřené propojení s náplavkou. Veškeré inženýrské rozvody jsou skrytě integrovány do konstrukcí kobek tak, aby nezasahovaly do vizuální artikulace jejich architektonického řešení. Vyústění vzduchotechniky je řešeno atypickými výdechy vloženými na Rašínově nábřeží do spar schodiště portálu a vnitřních štěrbin, na Hořejším vložením do ostění oken a vyústků v podlaze a stěnách. Vyústění elektroinstalací, vody a kanalizace je skryto do podlahových krabic. Kobky jsou bezbariérové, chráněné mobilními protipovodňovými lamelami. Definice prostor kobek jako exteriérových zálivů vnější náplavky umožnilo dosažení řešení toalet pomocí modulárních plně vybavených WC kabin oproti anachronickému řešení kabin s předsíňkou s neadekvátními prostorovými nároky. Plně vybavené kabiny obsahují vsazené nerezové WC vsazené v zádové stěně kabiny spolu s na míru vyrobeným automatickým umyvadlem s vysoušením rukou, osvětlením, košem a ventilátorem. Vstupní dveře mají atypický světelný indikátor obsazenosti řešený skleněnou kuličkou s piktogramem určení toalety (muži, ženy nebo unisex). Celý systém odkanalizování náplavky je řešen jako tlaková přečerpávací soustava, která pomocí systému čerpadel v sestavě kanalizačních jímek čerpá splašky do kanalizačního řadu výškově umístěného nad úrovní náplavky pod nábřežní komunikací.

Probíhající další fáze
V dalších fázích probíhající revitalizace bude řešen mobiliář náplavek (podzemní koše, pítka, lavice) samostatně stojící toalety, plovoucí lázně, plovoucí lodní terminál a plovoucí WC, stejně jako systém osvětlení a bezpečnostních prvků kontaktu s nábřežím. Probíhá rekonstrukce zbývajících několika kobek a infrastrukturního zasíťování. Velkým tématem je redukce množství lodí a plovoucích zařízení přikotvených k náplavce a jejich strukturování umožňující neblokování kontaktu mezi nově otevřenými kobkami a řekou. Dojde k přeuspořádání a také k redukci, která by se měla řídit jak kvalitativním přínosem, tak i logikou umístění plovoucího prvku vzhledem k hodnotě jeho typu, architektonické podstaty a programu s preferencí nízkých palub, přes které lze vidět řeku a kulturní náplně neparazitující na prostoru náplavky komerční exploatací kvantitativním prodejem občerstvení. Jedním z významných prvků umožňujících toto uvolnění břehové hrany náplavky je budoucí plovoucí lodní terminál koncentrující nástup do lodí do jednoho prostorového epicentra. Prvkem významně navazujícím na historii prostoru budou plovoucí lázně obnovující pražskou tradici říčního lázeňství.

Studio: petrjanda/brainwork
Autor: MgA. Ing. arch. Petr Janda - hlavní architekt, iniciátor projektu
Spolupráce:
Ing. arch. Anna Podroužková - architekt
Ing. arch. Maty Donátová - architekt
Ing. arch. Bára Simajchlová - architekt

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Web: www.petrjanda.com
Sociální média: http://www.facebook.com/petrjandabrainwork, @brainwork_architects
Adresa projektu: Rašínovo, Hořejší a Dvořákovo nábřeží
Rok projektu: 2009-19
Rok realizace: 2019
Rozloha: lineární veřejný prostor nábřežní promenády v souhrnné délce kolem 4 km
Náklady: 174mil. Kč
Klient: Hlavní město Praha - Ing. Jan Nejedlý, koordinátor správy náplavek, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Fotografie: BoysPlayNice, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.boysplaynice.com
3D visualizace:     
- plovoucí toalety, terminál - cyrany.com - www.cyrany.com
- plovoucí lázně - SDAR. - www.sdar.cz

Realizační tým
Zasklení: Reynolds Polymer Technology, Inc., USA
Řešení portálu: Sipral a.s.
Motorika a ovládání: Strojírna Kukleny spol. s r.o.
Speciální ocelové konstrukce vestaveb dveří a barů: Lukáš a Pavel Rais (Industriality s.r.o.)
Vybrušované výtvarné motivy: Alessandra Svatek a Artur Magrot
Patinace: Matěj Lipavský, Petr Stibral
Vytápění a vzduchotechnika: František Arnošt (Active Elements s.r.o.)
Elektroinstalace: EL-EX spol. s r.o., BREMA, spol. s r.o.
Osvětlení: Ateh spol. s r.o.
Infrazářiče: Pavel Charvát (Infrasystémy s.r.o.)
Atypické dveře: ORTA STUDIO, Forlit & Metal, a.s.
Zařizovací předměty, automatická umyvadla: Sanela s.r.o.
Protipovodňové opatření: EKO-SYSTEM s.r.o.
Kontraktoři (generální dodavatelé): AVE-servis spol. s r. o., EKOSTAV a.s., Energie stavební a báňská a.s., Rekomont a.s.
Zástupce investora: Jan Nejedlý (TCP a.s.)
TDI: Jiří Mezenský, Vít Štěpán
Projektant DSP (Hořejší nábřeží): Petr Souček, Stanislav Pech (Sokoban studio s.r.o.)
Statika: Pavel Roubal (Agile Consulting Engineers s.r.o.)

Produkty
Geolite - omítky a podlahy
Tansun - infrazářiče
Occhio - osvětlení
Buster+Punch, Berker - vypínače
M&T - kliky
Grohe - baterie
Stakohome - podlahové krabice
Sanela - umyvadla, WC, pisoáry

Galerie:

Projekt: