Ačkoli si koupili dům postavený před necelými deseti roky, celý jej předělali. Uvnitř totiž vypadal jako nepovedený panelák, a tak ze stavby zbyly při rekonstrukci jen obvodové stěny a střecha.

Velký dům neznamená automaticky velkoryse pojaté bydlení, prostorné místnosti a dostatek úložných prostorů. O tom se přesvědčil i majitel domu nedaleko Prahy. "Dispozice tohoto domu, i když každé obytné patro má kolem osmdesáti metrů čtverečních, dost připomínaly řešení panelákového bytu, místnosti malé a uzavřené. Navíc třeba obývací pokoj a kuchyň byly v prvním patře, a tak se majitelé zbytečně připravili o možnost vyjít z pokoje rovnou na zahradu," popisuje architektka Helena Míková Hexnerová.

Její doporučení novým majitelům, ať dům zbourají a na parcele postaví nový, všichni brali jako žert. Jenže při rekonstrukci se ukázalo, že by to asi bylo nejlepší řešení. Z původní stavby stejně zbyly jen obvodové zdi a střecha. Vše ostatní, včetně stropů, se budovalo znova. Při rekonstrukci se našly i takové perličky jako třeba trám zazděný v komíně.

Místo dílny obývací pokoj
Nejvíce po rekonstrukci "prokouklo" přízemí, které dnes slouží, jak je to v současnosti obvyklé, jako společenská část domu. Na čtyřicetimetrový obývací pokoj navazuje kuchyň s plochou skoro čtrnáct metrů čtverečních.

Dostatek prostoru dovolil zvolit pro kuchyň ideální tvar písmene U, přičemž jedno křídlo tvoří vysoké stěny, do nichž je zasazena sestava trub a vestavěná chladnička s mrazničkou. Vznikly zde i velké úložné prostory.

Mycí centrum s dřezem umístila architektka přímo před oknem, které poskytuje při práci v těchto místech dostatek přirozeného světla. Následuje velká pracovní plocha, kterou by mohl majitelce leckdo závidět. Varné centrum najdete v části orientované k jídelnímu stolu a obývacímu pokoji. Pracovní desku architektka vyskládala z jednotlivých varných center. Je to nejen praktičtější, protože se přes horké hrnce vpředu nenatahujete k těm zadním, ale i zajímavější řešení. Zvlášť když širokou desku doplňují dvě digestoře jako v této kuchyni. Rameno s varnou deskou slouží zároveň jako nízký barový pult či stolek pro rychlé občerstvení jak členů rodiny, tak návštěv. Kuchyň má dvířka opatřená bílým lesklým lakem, doplňuje je sklo. Nedělní oběd či sváteční večeři rodina servíruje u velkého jídelního stolu, který navazuje na kuchyň.

Z nouze ctnost
Kontrast bílého nábytku a tmavé podlahy, v celém přízemí je použitá masivní průmyslová mozaiky z palisandru, je zachovaný i v obývacím pokoji. Tomu, alespoň co se týká nábytku, dominují dvě pohovky. Na míru je navrhl architekt Mojmír Ranný. Nejsou to však jen pohovky, co zaujme v obývacím pokoji na první pohled. Dominantou interiéru se stal velký krb. Krbová vložka prosklená ze dvou stran je zazděná ve velkém ostění. I když to, co se zdá jako originální nápad, bylo částečně nouzové řešení.

"Snažili jsme se využít stávající kouřovody i odvod vzduchu od digestoře a ty pro nás nebyly umístěné moc šťastně. Vzdálenost mezi odtahem a digestoří, krbem a komínem jsem tak vyřešili masivním tělem krbu, v němž je umístěné i nasávání vzduchu pro krb," vysvětluje architektka.

Další zajímavý prvek v přízemí představuje schodiště, které propojuje přízemí s prvním patrem. Schodnice z masivního dřeva jsou osazené na ocelové konstrukci. Zábradlí nahrazují nerezová táhla, která mají i statický význam. Jako by průhledné schodiště tvoří zajímavý kontrast vůči masivnímu krbu.

Šatna jako standard
První patro je pojaté jako ložnicové. Jak ložnice rodičů, tak pokoj pro šestiletého syna mají samostatnou šatnu i koupelnu. Kontrast tmavého dřeva, podlahy zde jsou z ořechu, a bílého nábytku najdete i v ložnici. Ta má spolu se šatnou více než dvacet metrů čtverečních a navazuje na ni třináctimetrová koupelna. Taková podlahová plocha je dostatečně velká, aby zde vynikla i v prostoru stojící oválná vana. Nechybí tu ani sprchový kout, toaleta s bidetem a dvě umyvadla osazená na dřevěné desce. I když sem zvolila architektka bílou lesklou dlažbu, právě díky nábytku se tady opět opakuje kombinace dřeva a bílé barvy, která prochází celým domem.

Druhá místnost zatím slouží jako dětský pokoj pro šestiletého syna. Ačkoli jde o dětský pokoj, je navržený tak, aby vyhovoval i dospělým. Stačí vyměnit koberec s dětským motivem a barevné police nad pracovním stolem a zbude standardní nábytek v kombinaci bílé a oranžové barvy. Oranžová a hnědá, tedy barvy z pokoje, se opakují i v koupelně, která k této místnosti patří. Pro tu třetí majitelé zatím využití hledají. "S investorem, který se na zařizování samozřejmě velmi podílí, o jejím využití zatím diskutujeme. Protože majitelé nechtěli do obýváku v přízemí televizi, zatím to vypadá, že právě tento pokoj se stane televizním," konstatuje architektka.

Soukromí pod střechou
Po rekonstrukci nabídl dům i obytné podkroví se dvěma dalšími místnostmi a koupelnou, které majitelé zatím stoprocentně nevyužívají. O jeho budoucnosti však už mají jasno. Do jednoho pokoje se časem přesune syn. Ten, jak se bude přibližovat pubertálnímu věku, jistě ocení soukromí a rozhodně mu nebude vadit, že nemá ložnici na patře s rodiči. Jeho starý pokoj by měl připadnout mladšímu sourozenci. Druhý pokoj zatím slouží jako úložný prostor. Rodina s dětmi má neustále co skladovat, uklízet a ukrývat.
Nezapomnělo se ani na pokoj pro hosty. Na přízemí domu navazuje přístavek, v němž je nejen technické zázemí domu včetně komory, další šatny a prádelny, ale zbyl zde i prostor na pokoj pro hosty s vlastní koupenou. Při rekonstrukci vzniklo nad přístavkem ještě patro sloužící jako pracovna a domácí kancelář majitele.

Galerie: