Důvodů, proč se rekonstrukce staré chalupy povedla, byla řada – kromě profesionálního přístupu architekta a majitele, také vzpomínky z dětství, potřeba vylepšení komfortu pro celoroční bydlení početné rodiny či krásná staletá lípa.

Majitel Tomáš Notek a architekt David Chmelař jsou vzdálení příbuzní a oba před lety jezdili na chalupu za tetou Blážou. Pak se potkávali pracovně a dohodli se také na úpravě domu postaveného prvně v polovině 19. Století, a po požáru v roce 1941 podruhé. „Když jsem dostudoval, bydlel jsem nějaký čas v garsonce v okresním městě. Přemýšlel jsem o nabídce práce v pražském ateliéru, ale uvědomil jsem si, že kořeny jsou víc, než kariéra, a že velkoměstský stres klidně přenechám jiným. Natrvalo jsem se z města odstěhoval na venkov, po čase tu založil i rodinu,“ vypráví Tomáš. Skalnatá krajina na pomezí Krkonoš a Orlických hor s roklemi a loukami na kopcích okouzlila mimochodem i místního rodáka Aloise Jiráska, který se krajem rád toulal. Skoro šest set let stará lípa na zahradě u domu nebyla předmětem sporu v Jiráskově Lucerně, ale objevila se v románu F.L. Věk. Nedávno také nepřímo ovlivnila řešení a vzhled dostavby stávající chalupy.

Slunci a modernímu bydlení vstříc
Stavební úpravy začaly koncem devadesátých let. „Nejdřív bylo nutné odstranit a nahradit dožilé části stavby – shnilé roubení, bohužel i strop, což byly jediné originální prvky z roku 1850. Stěny, které mohly zůstat se musely podříznout a zaizolovat. V domě jsou nové podlahy, nechal jsem vyrobit schodiště a podkroví zařídil k bydlení,“ dodává ­Tomáš Notek. Před spadnutím zachránil starou stodolu, kterou bylo potřeba vyheverovat a izolovat proti vlhkosti. Stavení slouží jako garáž, do budoucna tu manželé plánují hostinský pokoj. K tradičním prvkům venkovské architektury patří zápraží, proto zůstalo včetně originálních pískovcových kamenů. Cílem nedávné rekonstrukce bylo zvětšení užitné plochy pro šestičlennou rodinu. Architekt David Chmelař navrhl zděnou dostavbu v místě, kde kdysi stávaly chlívky, posléze přístavek s koupelnou a ložnicí. Nová část domu je s chalupou spojena v místě zbourané štítové zdi. Obrácením hlavního výhledu k jihozápadu a přeskládáním dispozice získala rodina se čtyřmi dětmi navíc metry k bydlení, současně pohodlí odpovídající dnešnímu standardu. Koupelna se přemístila doprostřed dispozice původního domu, sousedí s ložnicí rodičů. Další dva pokoje se sociálním zázemím přibyly v podkroví. Na podiu se zavěšenou houpací hamakou rodina relaxuje. Důvodem vytvoření podia a vyšší úrovně podlahy v obývacím pokoji části bylo Tomášovo přání, aby zůstal zachovaný původní funkční sklípek.  V interiéru se potkávají moderní, tvarově a barevně střídmý styl vybavení s několika starožitnými solitéry.

Dokonalé mimikry
„Nechtěli jsme vytvořit rustikální napodobeninu staré chalupy. Přístavba připomíná spíš klasickou venkovskou kůlnu – nejenom jednoduchým tvarem, zároveň také použitím obkladu ze smrkových prken. Kromě toho je schovaná mezi okolními stodolami a dřevěnými opršenými ploty. Do vesnice, jež si dodnes udržela tradiční vzhled tudíž dobře zapadla. I přes respektování ducha místa jsme nějakou dobu návrh museli řešit s úředníky CHKO,“ přibližuje návrh architekt. Obrácením sklonu střechy k původnímu domu dostala nová stavba jiný rozměr a význam, než kdyby byla spádována do zahrady. Ve velké hlavní obytné místnosti je kromě toho víc denního světla a rodina má fascinující výhled na starou lípu, výhled na němž Tomáš trval. Architekt navrhl okna přes celou šířku přístavby a zvolil pevný, ale subtilní hliníkový rám a bezpečnostní dvojskla. Orientací prosklené plochy k jihozápadu a dobrým solárním tepelným ziskům se snížila energetická zátěž domu. Revitalizací proto prošlo i okolí domu. „Některé dřeviny tu byly nevhodné, necitlivé k harmonii místa – jako například túje, jalovce a nízké kosodřeviny. Postupně jsem nahradil neadekvátní zeleň listnatými keři vysázenými po obvodu pozemku. Míchal jsem barvy i dobu květu, výšku od 1,5 do 2,5 metrů. Dnes tu máme jabloně i pivoňky,“ popisuje i vhodnější uspořádání zahrady Tomáš Notek.

Galerie:

Projekt: