„Chtěl jsem zkusit vnitřní uspořádání domu, ve kterém se člověk přirozeně pohybuje, nebo v něm může jen tak plynout jako ryba ve vodě. Takový pohodový pobyt, kde podvědomě vše tušíte. Jde i o přirozenost toku denního světla, to dovnitř vchází nejen velkými okny, ale i kruhovými otvory ve střeše. Když jsem přijel na první návštěvu do již hotové vily, má jedenáctiletá dcera tam neplánovaně zůstala další tři dny. Prostě se jí tam líbilo.“ (Marek Štěpán – přirozenost)

Místo, kde se vila nachází, má výhodnou polohu kousek od historického centra města. Zároveň je v blízkosti velkých parků, které příznivě ovlivňují okolní klima. Velkým kladem místa je křehká síť sociálních vazeb v okolí, třeba pracovní dostupnosti, docházky do školy, rodinných vazeb a kultury. Přáním klienta bylo žít hodně venku, což na malém, urbanisticky složitém pozemku nebylo jednoduché splnit.

Dvoupodlažní vila je zasazena do mírně svažitého terénu a plně jej odráží ve svém uspořádání. Vytváří vnitřní obytnou krajinu, která je směřována do sebe, do jakési obytné introvertnosti. Zároveň umožňuje průhledy do okolního světa, sousedních zahrad a ulice. Vila má tři výškové úrovně, spíše by se daly nazvat platformami. V úrovni ulice je vstupní betonová, kde je umístěno zázemí. Hlavní obytná platforma se společenskou částí je o necelé patro vyvýšena nad úroveň ulice, klidová část je o další půlmetr výše. Společenská a klidová část jsou dřevěné, k sobě kolmé a navazují na travnaté atrium, které je jádrem celého domu. Na atrium navazuje i objekt sauny s navazujícím ochlazovacím bazénkem, který funguje i jako oddělení od ulice.

Hlavní místa vily jsou kompozičně zdůrazněny. Například nad jídelním stolem je velký kruhový otvor, který jej zvýrazňuje přirozeným světlem. Krb, symbol tepla domova, je umístěn v závěru nástupní osy do domu. V ložnici je umístěn rozměrný romantizující motiv Lysé hory.

Fasády domu jsou jednoduché, abstraktní, vyjadřující jeho materiálovou podstatu. Směrem do ulice je předzahrádka nahrazena dlouhým květníkem.

„Novojičínská vila je variací na antický atriový dům. Konkrétně Atrium displuviatum, tedy bezokapové atrium, které popisuje Vitruvius ve svých Deseti knihách o architektuře. Je to atrium bez sloupů a střešní voda je svedena mimo něj.“ (Marek Štěpán – atrium)

Konstrukční a materiálové řešení
Jednoduše řečeno spodek beton, vršek dřevo. Suterén je řešen jako bílá vodostavebná železobetonová vana z pohledového betonu. Nadzemní podlaží včetně pultové je konstrukčně řešeno jako dřevěné z masivních křížem lepených CLT panelů. Vnější obklad stěn je akátovými dřevěnými deskami na sraz. Podlahy v interiéru jsou dřevěné dubové a betonové, venkovní terasy jsou z akátových desek. Okna jsou černá hliníková, zasklená izolačním trojsklem.

Dům je řešen v nízkoenergetickém standardu. Vnitřní klima je podpořeno nuceným větráním s rekuperací. Vytápění je podlahové teplovodní v kombinaci s nástěnnými tělesy, vytápěno plynovým kondenzačním kotlem. TUV je dohřívána solárním panelem umístěným na střeše. Vzhledem k výšce podzemní vody je kolem suterénu proveden vzdušník a pod atriem je zásobník na dešťovou vodu pro závlahu.

Stavba roku 2021
Titul byl udělen za dokonalou ukázku individuálního bydlení s vysokou účelností, působivou architekturou, kultivovaností prostředí a nápaditým materiálovým zpracováním. Výsledkem práce architekta, dodavatele a investora je prostředí zcela výjimečné domácí pohody.

Materiály
beton – Českomoravský cement, TBG – spodní stavba
CLT panely – KLH, Abette dřevostavby – horní stavba

Značky
křeslo Eames — Vitra\www.vitra.com
police — String\www.stringfurniture.com
Starling venkovní nábytek — Todus\www.todus.cz
krb — Hot-Fire\www.hot-fire.cz
obraz — Viki Štěpánová

Galerie:

Nákres:

Architekt Marek Jan Štěpán se kostelu věnuje s přestávkami 30 let. Záměr stavby kostela však vznikl již v uvolněné atmosféře roku 1968. Svého naplnění došel po 50-ti letech. Místo vybrali  autoři skvělého sídliště František Zounek a Viktor Rudiš. Kostel je celý financován ze sbírek a darů.  Kostel je první stavbou zasvěcenou bl. Marii Restitutě, která se narodila asi 600 metrů od tohoto místa.

Kostel leží v jádrové oblasti sídliště na začátku Čertovy rokle. Zástavbu zde tvoří vysoké obytné panelové domy, převážně deskové. Nový kostel jim nemůže konkurovat svou velikostí, proto je výrazově velmi  jednoduchý, geometricky elementární a tím snadno čitelný. Na pozemku je vytýčeno obdélné nástupní plató vymezující  sakrální okrsek. Na něm jsou tři základní hmoty – kostel, věž a duchovní centrum (autor Zdeněk Bureš). Původní centrum je pravoúhlé, věž trojúhelná, kostel je kruhový, tedy tři základní geometrické tvary. Má zcela jiné měřítko, tím se vymyká okolním bytovým blokům a vytváří dominantu jiné úrovně.

Kostel  je  postaven  na  půdorysu  kruhu – odvěkém symbolu  nebe  a  věčnosti  (čtverec oproti tomu odkazuje na zemi a pomíjivost). Nebe se zpětně odráží v barevném  prstencovém okně, které obepíná pod střechou kostel. Dá se tak říci, že se kruh vznáší nad Lesnou a v  přenesené duchovní rovině , že se nad Lesnou vznáší nebe. Tvar kruhu pro kostel je zvolen z více důvodů, kruh je tvarem plnosti,  je tečkou v prostoru  sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání.  Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem  kolem stolu při Poslední večeři. Svatostánek je umístěn ve vysoké apsidě s horním světlem, umístěné po levé straně.  V tomto místě je zeď kostela roztržena trojúhelným otvorem s odkazem na roztržení jeruzalémské chrámové opony.

„Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici. A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět odkud. Okna jsou skrytá za hlubokou římsou. Zdroj světla je zastřen. Vědomě i  nevědomě zpodobňuje světlo v kostele existenci světa za hranicí hmotné skutečnosti a existenci Boha. Svůj nadpřirozený charakter zde získává světlo díky své difuznosti. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev "světla světel", tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíci letech. Nebo jak píše Umberto Eco, je Bůh “identifikován se září, která má povahu světelného proudu a proniká celým vesmírem.“ (Umberto Eco: Dějiny krásy).“

Asymetrická kopule je odlita do prkenných krajin, jejichž matice připomíná otisk prstu. Ten je tak veliký, že vypadá jako otisk obrovského Božího prstu. (God’s Touch). Pokud tedy chcete, můžete zde zažít (ovšem nejen kvůli kopuli) Boží dotek.

Interiér kostela je vnitřním vesmírem, je orgánem pro komunikaci s Bohem, je  jednoduchý,  soustředěný  a  usebraný. Člověk by se zde měl cítit bezpečně, harmonicky, nerušen vnějším světem, asi jako v mateřském lůně. Měkké  a  strohé  křivky  stavby  vytvářejí  odhmotněný  vnitřní  prostor  tvarovaný  světlem  z  horního  prstencového  okna.  Cílem  je  nepřímé a měkké  denní  osvětlení,  které  netvoří  kontrastní  stíny.    Na  tomto  80  metrů  dlouhém  okně  je  ztvárněna  duha  jako  symbol  smlouvy  Božíhu  lidu  s  Hospodinem.  Kruhovou  duhu  je  možné  opravdu  vidět  při  pohledu  shora  z  letadla  letícího  ve  velké  výšce.  Světlo  se  zde  stává  prvkem,  který  naznačuje,  že  je  něco  za  hranicí  hmotné  skutečnosti,  našimi smysly hůře vnímatelné. 

“Jak vidět kostel  je  hlavně  otázka  týkající  se  dnešního  chápání  světa.  Třeba  v  baroku  byl  interiér  kostela  zcela  pojednán  či  popsán.   Byl  takovým   komixovým  příběhem,  protože  příchozí neuměli číst a život Ježíše, světců nebo Starý Zákon tady byl  v různých podobách vyobrazen.   Dnes je situace zcela obrácená. Máme tolik dostupných informací, vizuálních a jiných vjemů, které na  nás  útočí  ze  všech  stran,  že  prostor  kostela  by  měl  být   prostorem  ztišení,  prostorem  bez  zbytečných optických i jiných vjemů.”

Věž stojí stranou kostela. Její půdorys rovnostranného pravoúhlého trojúhelníku zajišťuje, že vypadá jinak z areálu kostela a jinak zvenčí. Zvenčí je pevným bodem, statickým  kubusem, odkazující se na westwerky starých kostelů, ukotvující celý areál na malém skalním ostrohu.  Směrem ke kostelu je otevřená svou čtercovou lucernou a jsou v ní ve žluté části zvonohra, v červené vyhlídka na centrum Brna.

Věž je vertikálou i horizontálou. Na rozdíl od historických věží směřujících pouze jako raketa do nebes, je zde takový směr odchýlen a ukazuje na hmotu kostela, kde je vertikála vztahu člověka s Bohem vyjádřena. Se  svými  31  metry  je dominantou pro blízké okolí, byť není  vyšší  než  přiléhající  panelové  domy. Do betonové věže vede ocelové kruhové schodiště odvolávající při pohledu vzhůru na barevnost a tvar kopule v kostele. Na věži je nápis FOS ZOE tedy světlo a život. Tento křížový text se našel při velkomoravských vykopávkách v Mikulčicích.

Materiál stavby navazuje na materiály přítomné na okolním sídlišti, tedy beton.

Je postaven na pilotách jako jeden dilatační celek. Na nejnamáhanější části – věnec a kůry je použita předpínaná výztuž, kůry jsou pláštěné betonovými moniérkami. Betonové materiály jsou doplněny  výraznými barevnými prvky. Kostel je na přání farníků co nejohleduplnější k životnímu prostředí, vytápí se tepelným čerpadlem se zemními vrty.

Nejkrásnější vlastnost betonu je, že je pravdivý, že odráží práci a energii, kterou vložíte do zpracování bednění, do jeho lití a hutnění, do zpracování přísad a směsi. Na jeho povrchu se všechno toto objeví jako živost povrchu, jako odraz života. Paralelu můžeme vidět v historickém kamenném zdivu z jednotlivých kvádrů různých barevných valérů a tmelením spár. V betonu to jsou otisky spárořezu bednění a odlišný povrch u těchto styků, a zároveň mírně jiný beton při každém taktu lití. Litý beton tedy vizuálně navazuje na kamenné zdivo.

Strohost betonu navazuje i na soudobé vnímání duchovního prostoru, který nemá být opticky a významově zahlcen.  Mám jednu zajímavost ze stavby týkající se precizních detailů a úprav povrchů betonu. To měl na starosti Mohamed Lasfer z Alžíru a myslím, že právě jako muslim s kořeny na blízkém východu má vztah k abstrakci, která byla u betonových povrchů požadována.  

Na Boží Hod vánoční 2019 dopoledne zasahovali v kostele na Lesné hasiči. Přijeli krátce po upozornění sousedů, že ve věži kostela hoří. Je pravda, že jsem použil  v kontrastu s nebeskou modří symbolické barvy pozemského života, ohně i utrpení (červenou a žlutou), ale to jsem si ještě neuvědomoval, že symboly mají tak velkou moc.

Doopravdy nehořelo, jen to tak asi při ranním slunci vypadalo.

Materiály
beton (kompletní hrubá stavba, loď, kopule, římsa, věž)
sklo (80m prstencové okno)
kámen žula (dlažba venku i uvnitř)
pozinkované železo (lávka, schody do věže)

Produkty
beton TBG Betonmix (stěny, římsa, kopule, stropy)
skla Saint Gobain , Glasssolutions / prstencové okno
barevné fólie Vanceva / prstencové okno
okna Jánošík / fara, byty
bezzárubňové dveře Jap
nouzová světla Viabizzuno / Lumideé

Základní popis     Futuristický kostel odrážející nebe
Studio                  Atelier Štěpán
Autor                    Marek Jan Štěpán
Spoluautor           Vanda Štěpánová,  František Brychta,  Jan Vodička, Martin Kopecký
Email                   Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Web                     www.atelier-stepan.cz                   

Adresa projektu   Brno – Lesná , ul. Nezvalova
Rok projektu        1991-93, 2013-17
Rok realizace      2017-20
Rozloha               zastavěná plocha 1220 m² | obestavěný prostor 13000 m³ | užitná plocha 2350 m²
Náklady               106 mil Kč.                                                                                                  

Rozměry            
kostel – průměr 25 m, výška 18,5 m
věž – 5,7 x 5,7 m, výška 31 m
asymetrická kopule  - průměr 23 m, převýšení 3,5 m
duhové prstencové okno – délka 80m, výška 4m, 120 skel

Klient                   Římskokatolická farnost Brno-Lesná, www.farnostlesna.cz
Fotografie            BoysPlayNice, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.boysplaynice.com
Spolupracovali    JB stavební / dodavatel
Petr Kvíčala / kresba na fasádě

Galerie:

Jednašedesátka, tedy obytný dům s pořadovým číslem Freedomky No. 061 byl na pozemku sestaven (k překvapení sousedů) během jednoho podzimního pátku od 7 do 15 hodin. Následně navazovala montáž carportu a terasy. Využívá plně skladebnost a velikost předešlých autorových modulů a skládá je nad sebe menší S (4x7m) na větší M (4x11,5m). Moduly byly přivezeny na místo již plně zařízené včetně nábytku. Tachovská jednašedesátka se vypíná do výše a svými proporcemi připomíná stylizovaný parník i s horní terasou – palubou na přídi. K opravdovému hausbótu mu chybí jen voda, v níž by kotvil. Je vůbec prvním patrovým freedomkem u nás a má speciální autorem signovaný štítek.

Jednašedesátka koncepčně navazuje na meziválečné teorie Karla Teigeho o podobě minimálního bytu. Nyní po několika letech od představení No. 001 na Václavském náměstí nachází inspiraci v patrových baťovských čtvrt – a půldomcích ve Zlíně. Inspirací mi bylo přespání v jednom půldomku ve Zlíně. K baťovským domkům se přibližuje svým měřítkem i způsobem organizování vnitřního prostoru.  Prací se členěním fasády a proporcemi okenních otvorů pak může připomínat Le Corbusierovy domy v obytné čtvrti Pessac. Současný trend však směřuje k mobilnímu a úspornému bydlení: je patrný i ze známého projektu „nomádské“ bytové buňky Loftcube německého designéra Wernera Aisslingera.  Projekty Loftcube a Freedomky spojuje sen o svobodě a ekologické aspekty, v základním konceptu se však odlišují. Freedomky jsou bližší středoevropskému regionu a německy mluvícím zemím svou organizací vnitřního prostoru, materiálovým řešením ve dřevu i rukopisem Atelieru Štěpán. Loftcube má územně širší a klientelou užší záběr.

Jednašedesátka je vyrobena z 95 % ze dřeva. Její nosná konstrukce je z lepeného dřeva a má přesné spoje podle švýcarského patentu. Přesné frézované spoje ve tvaru lichoběžníku jsou udělány velmi jednoduše a jejich pevnost je obrovská.  Zateplení tvoří dřevovláknitá izolace, která má přínosný fázový posun den – noc. Fasáda je difuzně otevřená, ze severského modřínu. Vytápění domu je sálavými panely, větrání lokální rekuperací, okna jsou dřevěná s trojsklem. Dům je uložen na pětici zemních pasů. Interiér je bílý a dřevěný a odráží tak hlavní konstrukční materiál domu. Nábytek je vyroben z březové překližky se skrytými úchyty, podlaha a schodiště jsou z masivního dubu. 

Jednašedesátka freedomek pracuje s autorovými principy selské ekologie, tedy racionální ekologie tvořené »selským rozumem«, ne tlakem technologií. V tomto vnímání pak vítězí jednoduchá a domyšlená řešení nad složitými technologickými celky. Nepoužívá nejrůznější pseudoekologické součásti, které jsou v tomto rámci neefektivní, neekonomické a jen sledují líbivé trendy.  Ověřením principů jsou roční náklady na energie u tohoto tachovského freedomku v příjemné výši 21,5 tis. Kč.

Základní popis     „Jednašedesátka se tyčí za trnkama a kamarádí se šnekama“.
                            Dřevěný modulární rodinný dům, který byl sestaven za den.    

Architekt              Marek Štěpán / Atelier Štěpán / Freedomky
Email, web          Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.atelier-stepan.cz, www.freedomky.cz
Adresa                 Tachov
Klient                   Mošna & Možiová
Projekt                 2013–2017
Realizace            2017
Rozloha               zastavěná plocha 46 m², užitná plocha dům 56 m²,carport 36 m²,terasy 30m²
Náklady               3 mil. Kč
Fotografie            BoysPlayNice, archiv Atelieru Štěpán
Spolupracovali    František Brychta

Produkty
dům MxS / Freedomky / CZ
Modřínová fasáda Combi Rhombus / Freedomky / fasáda, opláštění
Fermacel Vapor / Fermacel / vnitřní opláštění
Rekuperační jednotky / Inventer / zeď, fasáda
Březová překližka /Jafholz / nábytek
Levit / ABB / Vypínače a zásuvky
HiMacs deska kuchyně, stolu, niky
Produkt / značka / umístění

Projekt:

Galerie:

Kostel sv. Václava v Sazovicích je novodobou rotundou, moderní architekturou postavenou na konzervativních kořenech. Tvarování kostela začalo základní hmotou válce, která je pro dané místo ideální. Je geometrickým vyjádřením těžiště vesnice, bodem mezi čárkami okolních stavení, znamením posvátnosti. Kruh byl vždy symbolem božského na rozdíl od pozemského čtverce. Současně odkazuje na dobu sv. Václava, kdy se stavěly rotundy. Ostatně kníže Václav jednu takovou sám nechal postavit na Pražském hradě. Kosmas, když popisuje velikou pražskou rotundu říká, že ji kdysi postavil sv. Václav k podobenství kostela římského okrouhlou. Podle dostupných materiálů z archeologických průzkumů byl průměr této rotundy skoro totožný s průměrem sazovického kostela.

Později v ní byl sv. Václav pohřben a leží na tomto místě dodnes, byť jej obklopuje novější - gotická svatyně. S tímto místem je sazovický kostel spojen myšlenkově, symbolicky i geometricky. Samotná stavba vychází svou velikostí z katedrální svatováclavské kaple – kruhem opisuje její čtvercový půdorys. I měřítka obou staveb na sebe navazují a odpovídají si, navíc zde lze vystopovat některé další souvislosti – umístění oltáře, vstupu a schodiště. Když jsem si tato místa spojil na mapě a nanesl patřičný azimut v Sazovicích, objevila se nečekaná a velmi zajímavá souvislost. Ostatky budou uloženy v obětním stole kostela a když se z tohoto místa podíváte směrem k hrobu sv. Václava v katedrále, díváte se přesně středem hlavního okna v kostele. Tato odchylka zdi a její odchlípení, tvořené intuitivně, je pro mě ne náhodou, ale potvrzením správnosti a vyšší souvislosti.

Věřím, že existuje něco nebo spíše Někdo za hranicí hmatatelné skutečnosti, a v sazovickém kostele jsem se to pokusil zachytit právě hmotou a jí vymezeným prostorem. Jako architekt zkoumám hmotu a její působení na člověka. Kostel by na něj měl působit, měl by jej pochopit, ať už vědomě, či podvědomě. Vlastně spíš podprahově. Právě v tomto vidím odraz božského v hmotné skutečnosti i za jejím povrchem. Tento sakrální prostor umožňuje vstupujícímu ztišení a prostředí pro hledání. Může tam být vlastně je on a On, chce-li. Ten prostor je velmi osobní, ale to je lépe zakusit.

Dnes jsme informacemi přehlcení, v kostele by jsme proto měli vnímat klid, čistotu prostoru a uvědomovat si své nitro. Je zde prostor bez vizuálního smogu – tedy jednoduchý, soustředěný, usebraný a čistý. Klidu i intimitě prostoru napomáhá světlo, které prostory osvětluje přes zářezy ve stěnách, zároveň ale z kostela není vidět na okolní svět. Z denního a přirozeného světla se zde stává světlo, které může nejen osvětlovat, ale také vnitřně osvěcovat. Jako hluboké poznání zprostředkované světlem.

Zvenku je stavba pevná, silná a zemitá. Uvnitř měkká je souzvukem prostoru o více pólech a jednom těžišti. Kardinální prostorový úběžník se objevuje nad hlavami ve trojúhelném světlíku v podobě Božího oka.

Obětní stůl je bronzová skořepina zcela jednoduchého organického tvaru s dokonalým povrchem a symbolizuje Boží dotek (jak je známý např. ze Sixtinské kaple z Michelangelovy fresky).

Pokusil jsem se při tvůrčím hledání dotknout povrchu a pak hledat dále, zda-li se myšlenka a duch může dotknout hmoty a jestli to pak může vyjevit. Dotek hmoty má obdobnou důležitost jako dotek lidský. Odráží pak v sobě i roviny vnímání ostatní, včetně symbolických, myšlenkových či duchovních. Dotekem se hmoty uvádějí v pohyb, mění se jejich energie, jsou na začátku chemické reakce. Pokud ještě trochu abstrahuji, musím se nutně ocitnout v terminologii mé oblíbené deskriptivní geometrie. Křivky, třeba kuželosečky, mají na každém místě svou tečnu, která se jich dotýká pouze v jednom bodě. Slovo bod je zde podstatné, je to ta nejmenší, soustředěná geometrická jednotka, nic menšího a soustředěnějšího již není.

Dotek vždy obnáší nebo symbolizuje propojení či akt předávání, poselství. Na mysl mi vyvstává třeba vkládání rukou při biřmování a kněžských slibech. Předávání, přenos a poselství, která se odvíjejí nepřetržitě už dvě tisíciletí od Ježíše. Přesně to znázorňuje sazovická menza.

Autor: Atelier Štěpán / Marek Štěpán
Figurální kresby: Vladimír Kokolia
Spolupráce: František Brychta, Jan Vodička, Vanda Štěpánová, Hana Myšková, Jan Martínek, Tomáš Jurák
Adresa: Sazovice, Česká Republika
Projekt: 2012-15
Realizace: 2015-17
Fotografie: BoysPlayNice

Skica:

Galerie: