nar. 1.6.1972 v  Praze, Česká republika

1986 –1990 Střední průmyslová škola stavební v Praze
1990 – 96 FA ČVUT Praha, diplomní projekt Polyfunkční objekt:
                 Revoluční– Novomlýnská– vedoucí Ing.arch. O.Hájek
1995 – 2006 STUDIO A
2007 – Aulík Fišer architekti
2008 – člen akademie architektury OA a ČKA
2009 – 2010 člen dozorčí rady Nadace české architektury
2010 – 2011 předseda dozorčí rady NČA
2011 – mluvčí iniciativy Za novou Prahu
2012 – dosud člen správní rady NČA
2012 – dosud člen Metropolitní ozvučné desky v Praze
2012 – 2014 člen Komise rady MHMP pro změny úz.plánu
2012 – 2013 zastupující vedoucí atelieru A1 na VŠUP v Praze
2013 – odborný garant Letníškoly architektury Plasy (společně s P.Volfem)
2015 – lektor letníškoly architektury v Litomyšli 

Když jsme byli osloveni s nabídkou navrhnout tento interiér, tak jsem si kladl otázku, zda vůbec úlohu přijmout. Máme se tím vůbec zabývat, když atmosféře cool restaurantů sám nerozumím? Když mi vadí jejich povrchní vizualita, když nechápu smysl jejich zařizování předměty z nejnovějších designových řad jakožto prostředku k získání autenticity - to přeci není žádná jedinečnost! 

Tyto pochybnosti včetně (dle mého názoru) špatných příkladů ve zmíněném duchu jsem také klientovi hned na první schůzce sdělil. Prohlíželi jsme si přitom fotografie z  barů a malých vinoték ve Francii, které přinesl. Prý (ač v jistém protikladu s tezí o moderní restauraci) jako inspirační zdroj. Samé spontánně zařízené prostory s atmosférou danou místem a roky, po které je jejich majitelé provozují. Namítl jsem mu, že tohle umí jenom život. Ovšem - život ve Francii.  A že tohle nelze navrhnout, protože by to bylo něco jakoumělé dochucování - copak by on sám pil uměle dochucovaná vína? 
Nevím vlastně už, kdo z nás ten termín použil jako první, ale stal se východiskem všeho dalšího uvažování – shodli jsme se, že ani interiér nebudeme uměle dochucovat. To by odporovalo charakteru přírodních vín, která se ve vinotéce mají prodávat. 

K těmto vínům si totiž musíte najít cestu - teprve pak je možno je skutečně vychutnat. Stejně uvažujeme i o interiéru takto zaměřené restaurace - nejvíce úsilí jsme věnovali tomu, aby naše práce nebyla na první pohled vidět. Náš interiér má být pozadím, které umožňuje si užít tady a teď dobré víno a jídlo. Určují jej řemeslně zpracované materiály, které se váží k vinařství – dubové dřevo na podlahu a barový pult a pruty betonářské výztuže (užívané na vinicích jako podpory pro keříky révy) na police na lahve. S postupným zarovnáváním regálů lahvemi přitom police pohledově mizí a proměňují se ve stěnu ze samotných lahví. 

Prosté očištění prostor v přízemí domu z 19. století od rušivých úprav ukázalo jejich autentickou kvalitu.  Po odstranění neosobně chladných nátěrů ze stěn se objevila historie domu – zbytky původních maleb a omítek se prolínají s jizvami po stavebních úpravách. Je zážitek se jich dotýkat, spatřit jejich grafickou kvalitu. Vše doplňuje obraz Martiny Chloupy Vinice.

Stávající výkladce poskytují kontakt s vnějškem, který je pro restauraci v centru města důležitý. Pro večerní degustace či soukromé oslavy jsme však navrhli možnost pohledového odclonění otočnými paravány, jejichž skladba je volným přepisem způsobu ukládání lahví vína do kartonů. Ty umožňují výlohy zcela zavřít. Návštěvník se pak ocitne v jakémsi vinném sklepě, oddělen od reality města. Tento moment umocňují i nepřímé osvětlení a stmívané holé žárovky - jediná viditelná svítidla. Výloha se přitom nestane slepou, ale promění se ve velké logo podniku.

Autor: Aulík Fišer architekti, Jakub Fišer, Petra Skalická
Adresa: U Dobřenských 1, Staré Město, Praha
Investor: k4wines s.r.o.
Projekt: 2010
Realizace: 2010
Web: www.redpif.cz
Realizace: 07/2011

Galerie:

Projekt:

Vzhled budovy BBC G prošel v projektové fázi následující evolucí: soutěž (obr.1) – „abychom vyhráli“; redesign (obr.2) – „aby se dům líbil i nám“; projekt (obr.3) – „aby se dům líbil památkářům, dotčeným orgánům, sousedům, investorovi a nám taky“.

Objekt G michelského BB Centra je novostavbou administrativní budovy s komerčním parterem, v nadzemních podlažích jsou kancelářské plochy pronajímány jednotlivým uživatelům, v přízemí podél Michelské ulice jsou umístěny obchody a restaurace, parkování je ve třech podzemních podlažích, příjezd do garáží je po rampě z Baarovy ulice. Uliční průčelí domu tvoří třípodlažní hmota je navýšená o dvě patra (jedno kancelářské, jedno technické) ustupující do dvora. Kopíruje tak postupné zvyšování okolních budov směrem k magistrále. Budova má půdorysný tvar L, čímž doplňuje a uzavírá blok objektů mezi Baarovou, Michelskou a Telčskou ulicí a svým umístěním respektuje předepsanou uliční čáru. Je dokončením bloku s jasně rozděleným veřejným a soukromým prostorem, „městotvorné“ je i rozdělení funkcí, kde v přízemí jsou umístěny služby a hlavní funkční náplň se odehrává až od 2.NP, stejně jako je to i u většiny protějších objektů.

Stupňovité úrovně podlah v parteru sledují svažující se linii chodníku a všechny provozy v přízemí tak jsou přístupné bezbariérově přímo z ulice. Ke kompenzaci velkého výškového rozdílu je do nárožní části vloženo mezipatro (označované jako mezanin) s kancelářskou plochou. Na delší straně budovy v Michelské ulici vzniklo ustoupením parteru kryté loubí se zastávkou MHD. Prostory do obou ulic projekt obohatil stromořadím.

Vstupní hala kancelářské části s centrální recepcí, pultem ostrahy a jádrem vertikálních komunikací je umístěna ve střední části tohoto křídla. Jeden výtah spojuje podzemní podlaží s přízemím a dvojice výtahů s cílovým řízením obsluhuje nadzemní podlaží. Hala je rozdělena na zónu veřejnosti přístupnou a zónu přístupnou pouze s použitím čipové karty se vstupem přes turnikety. Za nimi je i vstup do zahrady ve vnitrobloku. Variantně lze jednoduchými úpravami vytvořit druhou vstupní halu do domu z Baarovy ulice a tím může být objekt rozdělen na dva samostatné celky, každý s vlastním komunikačním jádrem. Typické administrativní patro lze rozdělit na 4 nájemní celky. Kancelářské plochy tvoří univerzální, volně dělitelný prostor. V závislosti na šířce podlaží se jedná o dispoziční pětitrakt či trojtrakt. V případě pětitraktu, ve 2. a 3.NP, je střední trakt z důvodu nedostatečného přirozeného osvětlení určen pouze pro občasná pracoviště nebo jako jednací místnosti, archivy, serverovny, příruční sklady apod. Prostor umožňuje snadné členění dle předem připravených modulů. Modulace (velikost minimální kancelářské buňky) vychází z hlavního modulového systému objektu, druhotně pak z modulace fasád. Šířka minimální kanceláře je 2,7m.

Střechy domu jsou ploché, lemovány zelení ve velkoobjemových květnících. Na střeše 3.NP je terasa z dřevěných roštů. To vše přináší přírodní prvek do interiérů kanceláří a hraje významnou roli v celkovém výrazu domu. Ve vnitřním dvoře je oddychová zahrada se vzrostlou zelení a zahradním nábytkem určená pro zaměstnance a návštěvníky, přístup do ní je kontrolovaný. Členění okenních otvorů se odvíjí od základního modulu budovy, který je 1,35m. Pásová okna jsou prostřídána s parapetními pásy.

Fasády do ulic jsou pojednány výrazněji a výpravněji než ve dvorní části. Pásová okna jsou sice na celém objektu typově stejná, ale řešení parapetů je odlišné. Směrem do ulic Michelská a Baarova parapety tvoří zateplená provětrávaná fasáda s obkladem z bíle lakovaných plechových kazet. Část kazet je prostorově tvarována s cílem zmenšit množství hladkých rovných ploch odrážejících hluk z ulice do oken protějších domů. Uliční parter je kombinací prosklených ploch a pohledového betonu s temně rudým barevným nátěrem. Betonové pilíře v přízemí vymezující podloubí mají podobu kónických hranolů různých rozměrů, plné stěny jsou z pohledového betonu s vnitřním zateplením. Parapety směrem do vnitrobloku tvoří kontaktní zateplovací plášť s bílou, hladkou tenkovrstvou omítkou. Schodišťové pilíře do vnitrobloku mají tvar břitu a mírně tak vystupují z roviny fasády. Omítka parteru a schodišťových jader ve vnitrobloku je v provedení imitujícím pohledový beton, v sytě červeném odstínu. Všechna okna a prosklené plochy v administrativních částech mají interiérové rolety s hliníkovou vrstvou a manuálním ovládáním.

Název stavby: BB Centrum – budova G
Autor: ATELIER 8000 spol. s r.o.
Klient: PASSERINVEST GROUP, a.s.
Realizace: 2013
Lokalita: Praha
Ocenění: Best of Realty 2014 – 2. místo v kategorii Nová administrativní centra
Foto: Tomáš Dittrich, Jan Mahr

Galerie:

Projekt:

Soudobým trendem v České republice je vracet život nábřežím, vracet vodu a vodní toky do organismu města, s mottem „řeka lidem“. Projekt „Splavnění vodní cesty Vltavy“ toto úsilí do jisté míry inicioval, podporuje a vrací život přímo na vodní hladinu i do jejího okolí – což je přirozenou vedlejší součástí projektu.

Před více než deseti lety jsme v Atelieru 8000 začali formovat myšlenku splavnění řeky Vltavy. Vizí bylo projektovat splavnění Vltavy dle jednotné typologie a tuto typologii poté aplikovat po celé délce vltavské vodní cesty. Bylo navrženo unifikované designové provedení pro vodní mobiliář – zábradlí, stožárová světla, oplocení, prvky komunikačního zařízení a technického vybavení marin, prvky dopravní komunikace, atd. Architektonické řešení námi navržených staveb je podrobeno jednotnému konceptu a to konkrétně v případě projektování velínů.

Vltavská cesta a naplnění tohoto cíle se stalo naší srdcovou záležitostí. Doufáme, že po všech velkých projektech, které v naší zemi vznikaly (jako např. dálnice D1) se i tato cesta zařadí po jejich bok a přinese rozvoj Povltaví a zviditelní naši vlast v Evropě. Myslíme si, že pro vnitřní pocit svobody jednotlivce, svobody a velkorysosti celé společnosti i pro demokracii je důležité spojení s mořem – dodává team architektů Atelieru 8000.

Velíny České Vrbné, Hluboká nad Vltavou, Hněvkovice:
Velíny jsou součástí plavebních komor Hluboká nad Vltavou, České Vrbné a vodního díla Hněvkovice a jezu v Hněvkovicích.

Byla jim vtisknuta jednotná podoba – strohé, kovem opláštěné objemy tvaru kvádrů jsou doplněny a vizuálně změkčeny krajkou barevných membrán, připomínající napnuté plachty plachetnic či zčeřenou vodní hladinu. Souznění s okolní krajinou a citlivé doplnění o nový technický tvar je základním estetickým kritériem velínů. Velíny vychází z premisy, že krajinu je důležité respektovat a neupozadit, naopak vytvářet v tomto velmi specifickém prostředí kontextuální a harmonické stavby.

Sportovní přístav Hluboká nad Vltavou:
Sportovní přístav Hluboká nad Vltavou vhodně využívá stávajícího meandru řeky Vltavy. Tvar meandru byl respektován, ve vymezeném prostoru došlo pouze k odtěžením nánosů ve dně a jen k dílčím korekcím průběhu obrysu. Přístav je členěn na dva spojené vodní bazény (stání pro malá plavidla + návrhové plavidla). Hrany břehů i horní plocha ostrova jsou porostlé vyšším stromovým porostem.
Plavidla jsou vyvázána ve vyznačených úsecích obvodu k provedeným molům zpravidla dřevěné konstrukce na ocelových pilotách. Mola jsou umístěna v linii paty svahu a místně spojená lávkami s břehem. Pro zavážení plavidel je navržena spouštěcí lodní rampa.

Jistou dominantu přístavu tvoří vjezdový objekt s architektonicky řešeným zdvižným mostem.

Součástí je i stání pro osobní lodní dopravu na řece umístěné na levém břehu nad vjezdem do přístavu. Je tvořeno dvěma pevně spojenými pontony.

Přístaviště České Vrbné a Kapitanát:
Oproti předcházejícímu projektu přístaviště České Vrbné (stání pro malá plavidla a návrhové plavidlo) je zcela nově vyhloubené na zelené louce podél břehu vltavské vodní cesty. Podél obvodu přístavu jsou alokována pevná kamenem dlážděná mola. I zde je součástí spouštěcí rampa s prostorem pro jeřáb a zdvižný most propojující přístaviště s vodní cestou – vůbec první zvedací most v České republice. Pozitivem tohoto přístaviště je umístění čerpací stanice. Součástí přístaviště České Vrbné je Kapitanát s informačním a servisním centrem. Jednoduchou, pevnou hmotu objektu doplňují subtilní konstrukce lávek a stínících prvků. Ze tří stran kamenem obložený kvádr se směrem do přístavu otevírá výrazně členěným průčelím. Ze strany od Vltavy je objekt zapuštěn do terénního valu tvořící břeh řeky. Obě přístaviště jsou napojena na místní komunikace i na cyklotrasu lemující přístaviště.

Galerie:

Vystudoval fakultu stavební na ČVUT a architekturu na AVU v Praze. Od roku 1989 vedl spolu s Jiřím Stříteckým ATELIER 8000 se čtyřiceti zaměstnanci, hlavním sídlem v Českých Budějovicích a pobočkou v Praze. Od roku 2012 jej vede sám. Je hostujícím architektem  Slovenské komory architektů, přednáší o architektuře a regionálním rozvoji v Praze, Českých Budějovicích a na dalších místech. Několikrát byl členem mezinárodních porot architektonických soutěží.

Multifunkční hala Forum Karlín je situována v komplexu kancelářských budov v Karlíně, pražské čtvrti, která se již od 19. století vyvíjela jako industriální část Prahy. Koncept interiéru svojí atmosférou reflektuje atmosféru současného Karlína – místa, kde je industriální minulost stále cítit, zatímco ožívá novým životem současných kancelářských budov, výstavních prostor pro současný design a divadlo, alternativní scény.

Industriální minulost celé čtvrti, kontrast starých hrubých továrních hal a moderního designu, dala také tvář samotnému interiéru sálu.

Multifunkční sál nabízí možnost uspořádání velkých koncertů, plesů, banketů či divadelních představení, stejně jako intimnějších akcí, pro které jsou připraveny prostory lobby v jednotlivých patrech.
Sál zabírá 3 podlaží kancelářské budovy, mezi parkingem v suterénu a kancelářskými prostory v nadzemních podlažích objektu. Každé z podlaží má svoje vlastní lobby s odlišnou atmosférou. Vstupní, prostřední podlaží celého prostoru, je tříramenným atypickým schodištěm propojeno s ostatními dvěma úrovněmi. Ze vstupního lobby kde jsou umístěny šatny a toalety, se schází na úroveň parketu. Suterénní lobby nabízí 2 bary a shromažďovací prostor pro velké akce. Toto lobby je prostorově spojeno s parketem, od kterého je oddělitelné mobilní akustickou příčkou. Schodištěm je ze vstupního prostoru přístupné také nejvyšší podlaží haly s druhou galerií, přístupnou přes VIP lobby, nabízející intimnější, spíše klubovou atmosféru. Odlišným funkčním určením jednotlivých podlaží je přisouzena také rozdílná barevnost, a použití materiálů.

Za podiem jsou v jednotlivých podlažích umístěny obslužné místnosti – šatny, přestavitelné na přednáškové sály, místnosti pro cattering, kanceláře.

Industriální hrubost je odražena v materiálech a detailech interiéru – jsou přiznány betonové sloupy nosné konstrukce, pohledový beton hlavního schodiště, obklady stěn jsou ze surové oceli. Tyto, ve svém povrchu i detailu hrubé materiály, jsou kombinovány s jemnými detaily interiéru v barech, precizními detaily atypových dveří či ocelového schodiště, zrcadly v posledním podlaží. Povrch parketu je z přírodního dubu.

Barevné schéma sálu odpovídá potřebám produkce, pro kterou je tmavý prostor nutností. Barevnost se neomezuje na černou barvu, je využita celá škála šedých odstínů, které se směrem k hornímu podlaží zesvětlují. Monochromatická barevná škála je v plochách i v grafice oživena žlutou barvou, která by měla podpořit industriální atmosféru celého prostoru.

Architekt interiéru: ATELIER 8000/ Martin Krupauer, Česká republika (www.atelier8000.cz)
Spolupráce: Stanislava Blažková, Pavel Kvintus, Andrej Kacera, Blanka Pöschlová
Místo: Praha - Karlín
Realizace: 2014
Výkresy: ATELIER 8000
Foto: Tomáš Dittrich
Ocenění: Best of Realty 2014 – zvláštní cena poroty

Galerie:

Projekt:

Studium:
1984-1987 Střední průmyslová škola stavební Hradec Králové
1987-1993 Fakulta architektury ČVUT Praha
Profesní kariéra:
Během studia FA ČVUT práce v Atelieru Oldřicha Hájka
Od roku 1993 - práce architekta, postupně vedoucí projektant -fy AKIA a.s HK
Od roku 2009 - založení vlastního atelieru -ATELIER SCHMIED
Od roku 2014- funkce hl.architekta ve fy.Profesionálové a.s
Ocenění:
Stavba Královéhradeckého kraje - 2004, 2005, 2008
Rodinné poměry, hobby:
Jsem ženatý od roku 1993 - dcery Karolína /21/, Natálie /13/
Zájmy: sport /golf, tenis, lyžování, cyklistika, vodáctví/
četba, cestování, architektura, výtvarné umění

Práce na významných zakázkách:
Regulační plán + domy lokalita Podzámčí HK
Villa domy - Foerstrova –Turinského - Bezručova HK
Revitalizace činžovního domu Milady Horálové – Praha
Digitální planetárium + Showroom Mercede - Fa RENE a.s HK

Budova Digitálního planetária je součástí areálu Hvězdárny v Hradci Králové. Logicky s původní budovou vytváří kompoziční celek se zachováním rozsáhlého pozemku před nástupem do areálu , který může sloužit pro volnočasové aktivity návštěvníků a instalací dalších plastik.

Předprostor mezi Hvězdárnou a planetáriem je dostatečně dimenzovaný s návazností na potřebnou kapacitu parkovacích stání. Architektura nové budovy Planetária pracuje s nadčasovým designem a vytváří svébytný objekt .Přesto svým lapidární tvarem rotačního elipsoidu levitujícím na pevném pandantu kubické vstupní části tvarově zapadá do celkové koncepce areálu a výškově ho respektuje. Zvolená materiálová kombinace monolitického betonu vstupní části a plechová kapotáž geoidu ve středně šedé barvě zvýrazňují čistotu tvarů a navržené materiály jsou v souladu technicistním vzhledem budovy. Proříznutí základního tvaru pásem hliníkových oken umožňuje přirozené nasvětlení ochozu okolo sálu v patře, který má význam nejenom pro instalaci interaktivních prvků ,ale i na provozní hledisko s možnosti pohybu návštěvníků ze sálu.Tento princip pohybu návštěvníků kdy jedna skupina nastupuje z rozlehlého foyer a druhá skupina postupně přichází na ochoz prakticky vylučuje setkání a míchání se obou skupin.Kruhový sál o kapacitě 99 míst se stává středem kompozice a přispívá k jednoduché orientaci v dispozici budovy.Ojedinělý je způsob promítání na sfárickou plochu pomocí pěti kamer z obvodu sálu.

Základ konstrukčního systému tvoří betonový válec,do kterého jsou kotveny železné ramenáty ve vrcholu spojené prstencem. Kubická část základního tvaru budovy včetně suterénu jsou železobetonové.

Vybudováním objektu Digitálního planetária získalo krajské město Hradec Králové ojedinělou možnost prezentace kosmické tématiky a masivní zájem návštěvníků potvrzuje kvalitu záměru.

Galerie:

Jako vystřižený ze žurnálu! Tak by se dal v krátkosti charakterizovat nyní dokončovaný rezidenční projekt s názvem Royal Triangle, který vyrůstá na okraji pražské prestižní čtvrti – Střešovice.

Jeho předmětem je výstavba celkem osmi vila domů, v nichž je situováno přibližně 200 nadstandardních bytových jednotek o velikosti 2+kk až 4+kk.

Projekt vznikl „v dílně“ studia Schindler Seko Architekti a pro developerskou společnost BPD Development jej realizuje pražská stavební společnost Hinton. Soubor na první pohled zaujme soudobou moderní architekturou, k níž přispívá i zvolená skladba materiálů. Zcela nekonvenčně jsou řešeny zejména fasády vila domů.

Pro jejich ztvárnění byly na základě požadavků architektů vybrány dle vzorků cihelné pásky výrobce Feldhaus Klinker - R 763 vascu perla ve dvou odstínech. Šedočerná (antracit) a čistě bílá.  Pásky plochám fasád výrazně dominují a dodávají obytnému souboru punc originality. Celkově zde bylo použito celkem 4900m² těchto obkladových pásků a 19 000 ks rohových prvků. Pro spárování byla použita tmavošedá spárovací hmota. Společně s dodávkou cihelných pásků a spárovacích hmot kompletní realizaci obkladů fasád domů zajišťovala společnost Lipea.

Jak je z našich záběrů zřejmé, noví obyvatelé souboru zde získají nejen nový byt, ale skutečné místo pro život.

Ivo Románek

Galerie:

Lícové cihly a pásky jsou výrazným architektonickým oživením nejen ve výstavbě rodinných domů, ale také v rámci bytové či občanské výstavby. Svědčí o tom i další dvě významné realizace z lícových cihel a pásků, jejichž dodávku zajišťuje českolipská společnost Lipea.

První z nich je prestižní bytový projekt s názvem Triangle. Ten je nyní před dokončením ve vyhledávané pražské čtvrti Střešovice. Projekt vznikl „v dílně“ studia Schindler Seko Architekti. Jeho předmětem je výstavba celkem osmi vila domů, v nichž vzniklo přibližně 200 bytových jednotek o velikosti 2+kk až 4+kk.

Na základě požadavků architektů byly dle vzorků pro konečnou povrchovou úpravu fasády vybrány cihelné pásky výrobce Feldhaus Klinker - R 763 vascu perla ve dvou odstínech. Šedočerná (antracit) a čistě bílá.  Pásky plochám fasád výrazně dominují a dodávají obytnému souboru punc originality. Celkově zde bylo použito celkem 4900m2 těchto obkladových pásků a 19000 ks rohových prvků. Pro spárování byla použita tmavošedá spárovací hmota. Společně s dodávkou cihelných pásků a spárovacích hmot zajišťovala společnost Lipea také kompletní realizaci obkladů fasád domů.

Druhou významnou realizací na níž se Lipea podílí dodávkou svých materiálů je výstavba Přírodovědecké fakulty Univerzity v Hradci Králové, objekt C - lokalita Na Soutoku.

Stavba vzniká na základě původní myšlenky architekta Ivana Bergmanna a vyprojektovala ji společnost Arch. Design project, pod vedením architekta Jana Stoklasy. Objekt architektonicky navazuje na již existující sousední budovy, výrazněji se však od nich bude odlišovat pojetím interiéru i exteriéru.

Určujícím prvkem je zejména fasáda, která kombinuje velké plochy realizované jako pohledové zdivo z lícových cihel s bílým keramickým obkladem. Pro fasádu z lícových cihel byla zvolena cihla v českém formátu ze závodu CRH. Plochy fasád z pohledového zdiva na objektu „C“ činí celkem 2.030 m².

A co říci závěrem? Obě tyto zajímavé stavby nejlépe vypovídají o tom, že architektura cihly, lícových pásků a pohledového zdiva má své nezastupitelné místo i v pojetí současné moderní architektury.

Ivo Románek

Galerie: