Autor: QARTA – J.Řezák
Spolupráce: ing. Miroslav Pánek, ing. Petr Holub
Investor: M2 Real Estate a.s.
Hlavní dodavatel: Pragis s.r.o.

Vzpomínka na Prahu konce socialismu dnes v mnoha lidech zanechává tísnivý pocit promarněné příležitosti, kdy z tajemného města magicky prorostlého sítí uliček po patnácti letech kolem sebe vidí turistický disneyland nakašírovaných fasád. Možná, že někteří z těchto nostalgiků občas zabrousí pod severní patu Vítkova, do čtvrti, která dýchá opojnou směsí velkolepého rozvoje ubitého dlouhými lety lidské lhostejnosti, k místu, ve kterém žijí, vyrůstají a pracují. Karlín odolal naivnímu nadšenectví počátku devadesátých let, kdy do Čech vstoupil zahraniční kapitál hledající upadající místa v centrech důležitých měst, aby přeměnil jejích tvář. Dobrý úmysl pozvednutí tmavých děr velkoměsta vylil občas s vaničkou i dítě – ona místa dnes ztratila svou duši. Jednorázová proměna změnila charakter, měřítko a historickou kontinuitu těchto prostor, zůstala jen uliční síť. Postupná přeměna Karlína naproti tomu dovoluje nahlédnout do jeho genia loci a s tímto poznáním vystavět novou strukturu.

Historie budovy a místa:
V první polovině 19. století, spolu s rozvojem strojírenské výroby, vznikají ve čtvrti výrobní haly a jim podřízené související budovy, které prorůstají klasicistní blokovou zástavbu, mísí se se stávajícími obytnými domy a navždy tak Karlínu dají pečeť místa, které za svou roztřepenou uliční frontou skrývá poloveřejný labyrint obrovských prostranství v obležení budov rozdílných měřítek, stylů a kvality zpracování.                                   

Urbanistická struktura:
Na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice tak vznikly dva objekty se stejným tvaroslovím, které byly svou funkcí spojeny jako siamská dvojčata. Stavby Kotelny a Energocentrály spolu se svými dvory patří k fascinujícím komplexům karlínské industriální architektury. 

Hmotové řešení:
Budovu Energocentrály jsme vnímali jako jeden z nejchararakterističtejších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěn jen podporuje jeho dominanci v lokalitě. S ohledem na takto daný stav jsme omezili vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru a zásadní zásahy jsme prováděli ve vnitřním prostoru stavby. Nové prvky jsme striktně podřídili převažujícímu vzhledu budovy.

Stávající koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou ukrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole ve směru podélném. Dvůr separující Kotelnu a Energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou vzhledově odpovídající charakteru výše zmíněných budov.  

Naším jediným zásahem do hmoty budovy je nový světlík, jehož koncepce a vnější vzhled zapadá do původního stylu budovy. 

Dispoziční řešení:
Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru jsme vložili tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, následuje velkými okny otevřený prostor hlavního patra, aby dům ukončil bílým podkrovím s převažujícím horním osvětlením.
Půdorysná dispozice tvoří ve schématu všech tří podlaží volný prostor obsloužený schodištěm v zadním (severním) příčném poli. Střední trakt navazujících polí patří servisu pater. Volný a jednoduchý prostor dává vyniknout původnímu rytmu budovy, který se do interiéru propisuje okny systémem hlavní nosné konstrukce.

Přízemí:
Přízemí obsahuje čtyři samostatné prostory – vstupní schodišťovou halu táhnoucí se všemi podlažími, technickou místnost, kancelářský pronajímatelný prostor s vlastním sociálním vybavením a samostatný vstup do 2.np z Šaldovy ulice. Vzájemné uspořádání těchto prostor je dle výše uvedeného schématu, tzn. Severní pole je tvořeno prostorem schodiště a technické místnosti. O zbylých šest polí se dělí prostor kanceláří a samostatný vstup.

První patro:
Prostor tohoto podlaží má z důvodů velkých fasádních oken světlou výšku téměř pět metrů. Hlavní prostor kanceláří je překlenut ocelovými profily tak, aby vnitřní dispozice nebyla narušena sloupy. Střední zázemí toalet je kryto mezipatrem, které rozšiřuje podlažní plochu a zároveň dává prostoru nový náboj.

Podkroví:
Tak jako v prvním patře je zde velká světlá výška, avšak profil prostoru je ovlivněn sklonem střechy. Rytmus budovy je v hlavním prostoru podkrovních kanceláří zdůrazněn vystupující nosnou ocelovou konstrukcí. Čelu vévodí původní rozetové okno. Střechu ve hřebeni otevírá světlík nad mezipatrem. V severní části jsou nad schodištěm umístěny technologie vzduchotechniky přístupné z prostoru kanceláří.

Materiálové řešení:
Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelovobetonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití jsme se snažili vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Využili jsme struktury původního zdiva pro zdůraznění moderních prvků na kontrastním pozadí historické budovy.

Nová nosná ocelová konstrukce je ve všech prostorech maximálně odkryta, tak aby se vizuálně prosadila. Její proporci jsme se snažili dát do souladu s masivností samotné stavby. Betonové stropy, jsou v podhledech ponechány v hrubé struktuře a barvě materiálu.

Okna a výplně otvorů na fasádě byly vytvořeny jako replika původních oken, jen povrchová úprava byla změněna z estetických na pozinkovanou. V interiérech tato barva koresponduje s pozinkovanými podlahami. Konstrukčně se jedná o dvojitou podlahu, vyskládanou ze čtverců 60 x 60 cm. Zbylé zdivo v kancelářských prostorech je omítnuto a bíle natřeno až na severní stěnu, která sousedí s vedlejším objektem sýpky. Tato stěna zůstala v celé své ploše odkryta a dnes na ní můžeme pozorovat různorodou skladbu kamenného a cihelného zdiva, ve kterém se odrážejí původní ocelové prvky.

Prostor schodiště je na podlahách ponechán v betonu v kombinaci s prvky z pozinkovaného plechu. Výtahová šachta v centru prostoru j vytvořena z ocelové konstrukce kryté pískovaným sklem a v čele s dveřmi z nerezového plechu.

Galerie

Projekty

Zadání:
Rekonstrukce stávajícího pavilonu a navržení nového pavilonu mateřské školky, za účelem navýšení kapacity a vybudování nového víceúčelového sálu školky.

Architektura:
Zástavba školky z 80. let je tvořena pavilony propojenými spojovacími krčky. Prostor pro přístavbu byl omezen z východní a jižní strany hranicí pozemku, ze západní strany stávajícím pavilonem. Ze severu jsme potvrdili hranici tvořenou stěnou spojovací chodby a vytvořili tím předprostor školky – důr s parkováním. Navržený shluk nových pavilónů tvoří společně uzavřený herní dvůr ve tvaru U obrácený na jih a propojený se zahradou areálu. Krom úsporného prostorového plánu bylo hlavní ideou návrhu pracovat s proměnlivou výškou prostorů, která současně vytváří siluetu stavby. Identifikačním znakem přístavby a zároveň výtvarným prvkem interiérů jsou kruhová okna s barevnými fóliemi rozdílných velikostí. Barevnost se projevuje i v odstínech podlah a v koupelnách. Fasáda je obložena horizontálními modřínovými latěmi s různými odstupy.

Konstrukce a technologie:
Konstrukce je zděná, vnitřní omítky štukové, bílé. Z vnější strany je plášť zateplen minerální vatou, chráněnou dřevěným obkladem bez úpravy. Vytápění je napojeno na stávající plynový kotel v suterénu rekonstruovaného pavilónu.

Galerie

Lokalita: Praha 8, Karlín
Investor: Kolonáda - International, a.s.
Rozsah: administrativní budova
co-autor: Ricardo Bofill Taller de Arquitectura

Pražská čtvrť Karlín je dynamicky se rozvíjejícím místem, kde nové administrativní budovy nahrazují industriální stavby 19. století.

Vedle zdařilých rekonstrukcí v historických blocích rostou stavby na dosud pustém nábřeží Vltavy, proluky vyplňují kvalitní administrativní budovy a celá čtvrť tak získává svěží nádech obchodního centra v obrysech lety prověřené městské struktury. Jádro čtvrti - její těžiště se váže na nejvýraznější komunikační bod – stanici metra Křižíkova. Zdejšímu prostoru dominuje Palác Karlín – orientační stavba, svou oranžovou fasádou prosvětlující významné obchodní ulice - Thámovu a Křižíkovu.

Tento průkopník nového vzhledu Karlína drží ochrannou ruku nad jednou z nejkrásnějších moderních pražských staveb – Corsem. Dlouhá rytmická fasáda tohoto skvostu tvoří jednu ze stěn nově koncipovaného náměstí. Na protější straně se počítá s komplexem tří staveb, které svým monumentálním vzhledem vytvoří jasnou dominantu prostoru. Stavba o níž tato studie pojednává je vstupním objektem, jež uzavře náměstí do bulváru kolmé na ulici Křižíkovu. Orientace hlavních vstupů do budovy je do tohoto bulváru, jenž vznikne mezi novými objekty a stávajíí budovou CORSO I. Objekt CORSO III má dva hlavní vstupy v ose východ-západ jenž prostorově navazují na vnitřní atrium v budově CORSO I. Tento velkolepý koncept nemá v dnešní Praze konkurenci, neboť žádný z developerů nově obnovovaných čtvrtí Prahy zatím nenašel odvahu k vytvoření nového městského prostoru, kterým by zkvalitnil životní prostředí v okolí svých staveb.

Corso Karlín nastavilo svým objemem příjemné lidské měřítko jím ovládaného prostoru a nové budovy s potěšením odpovídají hmotou na tuto výzvu. Jen těžko v sobě zapřou původ svého autora, neboť klasické trojdělení hmoty táhnoucí se světem architektury již od dávnověku najdeme nejčastěji ve středomoří, ať se jedná o stavby Řeků či Římanů, nebo klasickou velkolepost renesančních paláců. Pevné usazení v masivním soklu, který zde dosahuje výšky dvou pater, nese podobně vysokou hmotu hlavního těla stavby, které si zachovává stejně svěží detail jako vedlejší Corso, a celá stavba je ukončena dvěma lehkými ustupujícími patry, jež nesou navenek ocelové sloupy, vyplněné prosklenými stěnami a samozřejmě ukončeny římsou. Uskočení obou pater je natolik výrazné,že chodec ocitnuvší se na náměstí je bude jen matně tušit a spíše vnímá optickou hladinu zástavby, která končí tělem stavby a rovná se výšce Corsa.

Jako hmota budovy staví na tradičním trojdělení, tak i dispozice má svůj prověřený vzor. Vychází z amerického schématu administrativní budovy. Komunikační jádro se schodišti a sociálním zařízením tvoří střed dispozice a ostatní plochy směrem ke světlým fasádám jsou naprosto volné, připravené variabilně pro halové či separované kancelářské plochy. Jak již bylo řečeno vstup do budov je z budoucího náměstí, kde mezi fasádou a jádry vzniká přirozená a prostorná vstupní hala. Schéma ostatních nadzemních podlaží jsou popsána výše. V přízemí budovy CORSO II ze  strany Křižíkovy ulice je vjezd do prostoru podzemních garáží, jejichž třípodlažní dispozice elegantně řeší problém jednosměrného průjezdného provozu. Vůz sjíždí vjezdovou rampou až na úroveň druhého suterénu. Zde je možno pokračovat do prostorů pod jednotlivými objekty CORSO II a III. Do úrovně třetího suterénu se vjíždí v každé části suterénu po samostatných rampách.

Galerie

Pavilón byl postaven v roce 1959 v akci „Z“ pro potřeby výstav klatovských karafiátů. Od 80. let do současnosti byl v pavilonu umístěn depozitář a dílny pro potřeby Vlastivědného muzea. K tomuto čistě technickému účelu byl pavilon částečně stavebně upraven.

Figura pavilonu byla pro nás největší architektonickou hodnotou. Nejprve jsme odstranili všechny přidané historické “U“. Zazdili jsme všechny původní otvory, včetně centrálního vstupu a prolomili symetricky dva nové otvory ve štítech. Jeden otvor je vstupem. Oproti původnímu centrálnímu, je umístěn asymetricky, aby expozice mohla vyplnit nerušeně celý prostor pavilónu. Druhý otvor je velké okno s průhledem do zahrady, které dává tušit světlo na druhé straně expozice při vstupu do pavilonu a vytváří tak uvnitř výstavy „pauzu“ s posezením. Třetí otvor je velký kruhový světlík ve střeše v prostředku pavilonu s horním rozptýleným světlem.

Expozice je umístěna do vitrín, které jsou součástí obvodových stěn. Návštěvník se díky tomu pohybuje uprostřed expozice obklopen kolem dokola pestrými tvary a barvami historického skla. Tvarování vitrín vychází z geometrie pavilonu, mírně ji rozvíjí a dotváří tak podobu vnitřního prostoru interiéru. Ten je rovněž určen pro krátkodobé výstavy, čímž je umožněno vystavování objektů různých měřítek. Součástí expozice je betonové točité schodiště do suterénu, kde je umístěno technické zázemí s toaletami. Další technické zázemí se šatnou je schováno do zděné „kapsy“ u vstupu. Bílá sjednocující barva v interiéru i exteriéru podtrhuje barevnost exponátů i zahrady a zároveň nechává vyniknout tvar pavilonu i vnitřnímu prostoru v jemných odstínech. Organicky tvarovaná zahrada s ostrovy travin a sezením doplňuje a zároveň rozvíjí základní geometrický koncept. Počítá se s umístěním některých exponátů v prostoru zahrady, která je přístupná veřejnosti a vytváří tak další relaxační prostor v centru města. Důležitým počinem je grafika a vizuál pavilonu, který v jemných detailech řezů písma gotham doplňuje architekturu. PASK.

Konstrukce a technologie:
Konstrukce je zděná, omítky štukové, bílé. Z vnější strany je plášť zateplen minerální vatou. Podlahy, schodiště a rampa jsou betonové. Konstrukce střechy je původní, pultová ze sbíjených prkenných vazníků. Vytápění je řešeno tepelných čerpadlem na vzduch v suterénu.

Galerie

Zabývám se architekturou různých měřítek, od drobných interiérů po urbanistické zásahy. Důležitý je pro mě kontext a klient. V neposlední řadě pak materiál a řemeslo. Preferuji civilnost.

Partneři: Doc. Ing.arch. Jakub Cigler, AIA, Dipl. arch. Vincent Marani, AIA
Hlavní architekt projektu: Ing.arch. Boris Vološin
Hlavní inženýr projektu: Ing. Petr Kužela
Investor: AIG LINCOLN CZ
Generální dodavatel stavby: PORR Praha

Na první fázi výstavby, během které byla postavena administrativní budova s označením 02 s navazujícími zahradními úpravami, plynule navázala realizace i dalších dvou plánovaných fází, ve kterých postupně v letech 2003 až 2006 vznikly další objekty.

Ve fázi 2 byly postaveny administrativní budovy 01, 03 a 05, a ve fázi 3 další administrativní budovy 06 a 07. Spolu s dokončením série administrativních budov byly zrealizovány další umělé vodní prvky a jezírka, které spolu s komplexními zahradními úpravami spojují jednotlivé části areálu v celek. Postupující výstavbou dalších administrativních objektů došlo k zformování vnitro‐areálové komunikace, k uzavření prostoru nově vzniklého náměstí s podzemními garážemi označenými jako objekt 04 a ke vzniku celistvého urbánního prostoru. Centrální náměstí tvoří trávnatá plocha s vodním prvkem, golfovým hřištěm, kioskem s navazující dřevenou terasou krytou textilní střechou a je určeno především k relaxaci.

Objekty 07 a 05 byly proti původnímu projektu propojeny přemostěním na charakteristické subtilní podnoži. Rozšíření, které vyplynulo z požadavku klienta na zvětšení podlažní plochy prověřilo životaschopnost urbanistického konceptu. Areál byl v rámci výstavby rozšířen o řadu doplňkových služeb jako banka, fitness, kavárna, trafika, lékařská služba, školka a další, které přispěli k celkovému oživení areálu. Postupná realizace budov a zahrad naplnila urbanisticko‐architektonický záměr vytvořit humánní pracovní prostředí.

Galerie

Vizualizace

Odpovědný architekt: doc. Ing. arch. Jakub Cigler
Hlavní inženýr: Ing. Aleš Raimr
Architekt projektu: Ing. arch. Boris Vološin

Návrh řeší území administrativně – obchodního komplexu, které je situované ve východní části městského osídlení Moskevsko – Leninského kraje, Moskevské oblasti, 1,5 km od MKAD a nedaleko obce Rumjantsevo. Posuzovaný pozemek se rozkládá na území "Trojckého udržitelného systému přesídlení".

Projekt Telekom City bude mít okolo 430.000 m2 exkluzivních administrativních ploch, zahrnující hotelové a výstavní komplexy, obchodní centrum, kafé a restaurace, fitness klub a další objekty, speciálně připravené pro IT a telekomunikační firmy. Projekt je rozdělen na 12 objektů – do tří etap výstavby. Řešené území hraničí z východu s neobydleným územím městského sídla a územím komplexu OOO Strojinvest, z jihu a západu s územím obytné zástavby obce Rumjantsevo. Komplex budov je ohraničen areálovou dvoupruhovou jednosměrnou komunikací. V řešeném území budou dva autobusové terminály, na severu a jihu.

Na atypickém lichoběžníkovém pozemku je umístěna sestava dvanácti nadzemních pětipodlažních budov (se dvěma suterénními podlaží). Do vnitrobloku budovy vytvářejí vnitřní náměstí – veřejný prostor
s parkovou úpravou snadno přístupný ze dvou směrů a z bočních komunikací. Objekty jsou navržené v modulu 8,1x 8,1 m, jednotlivé prsty a krčky objektů mají šířku maximálně tří modulů. Vnitřní atria jsou prosklená uzavřená a tvoří zimní zahrady. Tento modulový systém umožňuje flexibilně využít kancelářskou plochu s ohledem na přirozené osvětlení a oslunění. Fasáda je rozvržena v násobcích 1,35m, v modulech 2,70m. V těchto modulech lze stavět příčky, tak je umožněno vytvářet různá pracovní místa od buňkových kanceláří přes kombi až po halové kanceláře – dle požadavku jednotlivých nájemců. Navržená konstrukční výška 3,90m umožňuje vedení instalací v podhledech a zdvojených podlahách pro zajištění maximální variability komfortu. Vstup do jednotlivých budov bude umožněn přes dvoupodlažní vstupní lobby v úrovni centrálního náměstí nad obchodní pasáží. Jednotlivé domy mají lobby propojené s obchodní pasáží pomocí dvojice eskalátorů a vysokokapacitních výtahů.

Obchodní pasáž je umístěná v podnoži mezi objekty pod hlavním náměstím. Pasáž je jednopodlažní krytá ulice s obchodními jednotkami po stranách, hlavní vstupy jsou z jižní a severní strany. Z východní a západní komunikace jsou boční vstupy nebo zásobování. Samotná pasáž má organický tvar, který sleduje diagonální osu pozemku. Pasáž je prosvětlená kupolovými prosklenými světlíky, které jsou zakomponovány do zeleně na náměstí. Část obchodních jednotek je vyčleněná pro restaurace, supermarket a velké nájemce, část je pro drobné obchody. Velké jednotky mají přímou návaznost na zásobovací dvory.

Plocha pro objekty veřejné infrastruktury je vyčleněná v severovýchodním rohu, bude využita pro místní podzemní čističku odpadních vod, trafostanici, regulační plynovou stanici a pro zázemí údržby areálu – parkování vozidel údržby atd. Objekty technické infrastruktury budou pokud možno podzemní nebo kryté tak, aby nenarušovali charakter a provoz okolní zástavby. Kolem objektů bude vytvořený pás ochranné zeleně.

Jako hlavní veřejné prostory jsou uvažovány:
Náměstí nad obchodní pasáží – náměstí bude určeno pouze pro pěší s možností pohybu požárních vozidel, náměstí bude mimo pojížděné zpevněné plochy maximálně ozeleněno. Východní a západní silnice s alejí – nepředpokládá se výrazný pohyb chodců, kromě vstupních os do pasáže a na náměstí. Hlavní čelní vstupy do pasáže – budou tvořené dvojicí zakřivených ramp pro pěší, invalidy a VIP vozidla a zelení. Povrchové parkování – plochy budou maximálně ozeleněné a rozčleněné pomocí ozeleněných kopců a trvalkovými záhony.

Vizualizace

Jakub Cigler je známý svými domácími i zahraničními projekty. Během svého pětadvacetiletého působení v oboru spolupracoval na různých projektech s řadou významných společností. Díky těmto zkušenostem a dlouholeté praxi je dnes Jakub Cigler považován za architekta vybaveného hodnotnými znalostmi v architektonickém oboru.

Krátce po absolvování fakulty architektury ČVUT působil Jakub Cigler v Londýně a v roce 1989 založil vlastní studio v Praze. Známý je pro své domácí i zahraniční projekty, na kterých spolupracoval s řadou významných investorů. Patří mezi ně The Park na Chodově, sídlo rádia Svobodná Evropa, Quadrium nebo Florentinum v Praze, Sofia Airport Center, ComCity v Moskvě a mnoho dalších.

Od roku 2001 vede více než sedmdesátičlenný tým studia, jehož realizace a projekty získaly mnoho ocenění u nás i v zahraničí. Studio se věnuje řešení urbanistických celků, kancelářských budov, rezidenčních objektů, obchodních a hotelových center i objektů veřejné vybavenosti, včetně interiérů. Projektuje novostavby i rekonstrukce a vždy se přitom zabývá urbanistickým řešením a kultivací veřejného prostoru. Pro jeho tvorbu je charakteristická práce se zelenými plochami. Kromě práce se Jakub Cigler raduje také ze svých šesti dětí a jedné vnučky.

1987 | absolvování ČVUT
1991 | jmenování prorektorem, VŠUP
1993–1995 | viceprezident Václavské metropolitní nadace
1993 | udělení docentury, VŠUP katedra architektury
1993 | udělení autorizace 00195 ‐ Česká komora architektů
1995 | člen uměleckého spolku Mánes
1996 | člen Amerického institutu architektů ‐ evropská pobočka (Int'l. Assoc. AIA)
1999–2001 | člen Poradního sboru primátora pro architekturu, urbanismus a památkovou péči
2002 | člen dozorčí rady ČKA

Realizace:
‐ The International Glascentrum v Haagu v Nizozemí
‐ Rob van den Doel Glass Gallery v Praze
‐ Vstupní hala budovy Nationale Nederlanden Headquarter v Rotterdamu

Současné mezinárodní realizace
‐ 2009 ‐ 2012 Digital park II & III v Bratislavě (oceněno cenou Dušana Jurkoviče 2009)
‐ 2012 Sofia Airport Center v Bulharsku
‐ 2014 ComCity, Moskva

Generální projektant: Jakub Cigler Architekti, a.s.
Autor návrhu: doc. Ing. arch. Jakub Cigler
Architekt projektu: Mgr. A. Jan Hofman, Ing. arch. Jan Ferenčík
Hlavní inženýr projektu: Ing. Vladimír Vacek

Území rozsáhlého areálu Walterovky se rozprostírá v Praze - Jinonicích v blízkosti stanic metra Jinonická a Radlická. Postupná změna rozsahu a skladby výroby motorů od devadesátých let minulého století a s tím spojené uvolňování výrobních kapacit vedly vlastníky k záměru postupné transformace tohoto území do klasické městské struktury, která odpovídá poloze a celopražskému významu místa.

Na pozemcích o rozloze 16,5 hektaru, uvolněných po demolici starých továrních hal výrobního areálu Walter v Praze Jinonicích, byla navržena nová městská struktura, protkaná sítí ulic a veřejných prostorů, navazující a dále rozvíjející okolní rezidenční zástavbu. Přibližně třetina území v jižní části areálu byla vymezena pro administrativní budovy, které vytvářejí optickou a hlukovou bariéru mezi bezprostředně sousedící Radlickou ulicí a novou obytnou zástavbou v klidnější severní části. Část území je podle požadavku územního plánu vyhrazena pro veřejný městský park.

Urbanisticky tvoří administrativní komplex hlukovou a optickou bariéru mezi plánovanou Radlickou radiálou a vznikající rezidenční částí areálu. Svým urbanistickým uspořádáním si budova vytváří vnitřní náměstí, ze kterého jsou situovány hlavní vstupy do jednotlivých částí. Tento prostor je koncipován zároveň jako odpočinkový - pobytový, s parkovými úpravami, vodními plochami a lavičkami. Organické tvarování objektu je reakcí na tvar pozemku a přilehlých komunikací, zároveň pomáhá narušit obvyklou „administrativní monotónnost“ podobných komplexů.

Hlavní průchod do vnitřního náměstí je veden ze západu od metra Jinonická a navazuje na západovýchodní podélnou urbanistickou osu, která je optickým propojením s budoucí výstavbou na hlavním novém náměstí v blízkosti původního (dnes památkově chráněného) funkcionalistického výrobního objektu Walter. Tento hlavní průchod je vzhledem k vizuální exponovanosti navržen velkoryse přes dvě podlaží. Druhý průchod do prostoru vnitřního náměstí je veden z jihu přes průchozí recepci od nové autobusové zastávky v ul. Na Hutmance.

Čtyř až pěti podlažní horizontální hmota objektu je doplněna o dvojici oválných věží, které nabízí výhledy do celého radlického údolí a zároveň zajišťují areálu nepřehlédnutelnost z okolních komunikací. Střechy nižší části objektu jsou částečně koncipovány jako zelené terasy, které se uplatní jak při výhledu ze samotných věží, tak z přilehlých kopců údolí.

Funkční využití objektu je administrativní, v parteru objektu je doplněno o obchodní jednotky a restauraci sloužící nejen pro samotnou budovu, ale do budoucna pro celou nově vznikající čtvrť. Ve dvou suterénech je umístěno technické zázemí a parking pro 450 aut. V každé vstupní recepci je navržen umělecký prvek s aviatickou tematikou připomínající historii letecké výroby Walter.

Vnitřní náměstí je koncipováno jako veřejný prostor, sloužící celému okolí. Plocha náměstí je osazena kruhovými zelenými ostrovy, doplněna lavičkami a atypickými stožáry osvětlení. V těžišti je umístěn vodní prvek-kruhová fontána s vodotrysky, dodávající vnitřnímu prostředí akustickou kulisu. Náměstí je zadlážděno bílou betonovou dlažbou, která je příčně rytmizována tmavou šrafurou z žulové mozaiky.

Fasáda 4-5 podlažní horizontální podnože je navržena s proměnlivým procentem prosklení s ohledem na tepelné zisky vzhledem k orientaci ke světovým stranám. Fasáda podnože je doplněna o barevné skleněné praporky pro zvýraznění plasticity organicky tvarovaného půdorysu. Fasády věží jsou ploché, celoprosklené. Obecně jsou všechny fasády řešeny jako celoprosklený lehký obvodový plášť ze systémových hliníkových profilů v modulaci 1,35m. Moduly pevného zasklení jsou doplněny o otvíravé části, umožňující nájemcům také přirozené větrání.

Galerie

Vizualizace

Unikátní architektura, výrazná budova zodpovědná vůči životnímu prostředí a především vysoce efektivní a komfortní vnitřní prostory, tak se dá v několika málo slovech popsat projekt Main Point Karlin.

Tato desetipodlažní administrativní budova o 22.000 m² pronajímatelné plochy dosáhla na nejvyšší hodnocení udržitelných budov LEED Platinum. Architektonické a technické zajímavosti o této budově naší redakci poskytl Ing. arch. Jiří Hejda z architektonického ateliéru DaM s.r.o.

Lokalita
Poloha pozemku je v kontextu okolní zástavby zcela výjimečná. Tak jako protější Danube House tvoří příď nové výstavbě River City Prague, budova Main Point Karlin uzavřela a završila dominantní přídí mohutný blok zástavby počínající hotelem Hilton. Tato příď se stala přirozenou dominantou v ose komunikace - Rohanské nábřeží od hotelu Olympic.

Pro lokalitu byla dána poměrně jasná regulační pravidla, v mnohém výstavbu silně omezující – výškové i půdorysné regulace, dopravní napojení, pěší trasa včetně lávky procházející napříč pozemkem, zachování proplachovacího kanálu …

Koncept návrhu
Cílem bylo nalézt tvar a strukturu nové zástavby, která vytěží z daného pozemku maximum a zároveň neztratí nic ze svých kvalit při důsledném dodržení všech daných regulací a omezení. Navržený objekt organických tvarů splňuje všechny tyto požadavky. Není třeba řešit rozdíly v požadované šířce ulic, průchody územím, příjezdy k benzinové pumpě – zaoblené fasády se všem těmto překážkám vyhnou elegantní křivkou a výsledný tvar budovy neztrácí nic na své působivosti. Jako by zde žádná omezení neexistovala a budova byla postavena na stopě dávno zaniklých vltavských ostrůvků.

Tento klín vložený mezi ostře řezanou, monumentální stavbu Danube House a rozdrobenou zástavbu starého Karlína neodporuje ani jedné z obou zmíněných stran. Jemné křivky nekonkurují přídi Danube House ani netvoří neprostupnou hradbu směrem ke Karlínu, naopak se otevírají pěším procházejícím přes lávku a nabízejí klidný prostor široké kryté pasáže přímo pod středem budovy.

Hlavní fasáda budovy – zakřivená plocha, jakýsi „pás“, zaobalující 2. – 10. NP – je výrazně plasticky tvarována vertikálními pilastry a zároveň je po celém obvodě prolomena francouzskými okny (na celou výšku kanceláře). Fasáda tím získává hloubku a zajímavý proměnlivý vzhled při pohledu zvenčí (jasně se odlišující od unifikovaných plochých prosklených fasád) a zároveň při pohledu zevnitř nabízí díky francouzským oknům unikátní výhledy na Prahu.

Vnitřní dispozice
Hlavní náplní budovy MPK jsou kancelářské prostory, tomuto faktu byl podřízen celý návrh půdorysné stopy. Organické tvary umožňují velmi variabilní kancelářské využití. Z jednotlivých komunikačních jader (která zároveň obsahují potřebný servis – toalety, kuchyňky, úklid, archivy, …) se vstupuje vždy do středu nejširší části objektu. V nejužší části (cca 14 – 16 m) se půdorys zúží na klasický trojtrakt se střední zónou jednacích a komunikačních prostor.

Technologie / ekologie / uživatelský komfort
Veškeré fáze návrhu, od urbanistického tvarování hmoty stavby, až po finální řešení konstrukčních detailů, byly řešeny s vizí vzniku svébytné, moderní, ekologicky šetrné administrativní budovy, která je zároveň maximálně vstřícná ke svým uživatelům – tzn. maximum „jednoduchých řešení“ bez závislosti na složitých technologiích (možnost větrání okny, přirozené stínění oken meziokenními pilíři, vnější žaluzie, jednoduše čitelný půdorys - libovolně dělitelný ...). V maximální možné míře jsou pro stavbu uvažovány místní (dále zpracovatelné) materiály bez jakéhokoli kompromisu v kvalitě a estetickém výrazu.

Půdorysný tvar budovy příznivě snižuje celkovou plochu fasády – organický tvar je nejvhodnější z hlediska tepelných ztrát a zisků a zároveň umožňuje použitím jednoduché modulace libovolné členění i maximální ekonomizaci výstavby použitím jednoho jediného modulu po celém obvodu stavby. Opakování stále stejného detailu umožňuje jeho dokonalé vyřešení a využití prefabrikace, aniž by toto mělo vliv na kvalitu a sílu celkového architektonického výrazu.

Příznivější poloprosklená fasáda byla zvolena z hlediska tepelných zisků i ztrát. Francouzská okna se zde střídají s masivními meziokenními pilíři. Její výrazná plasticita poskytuje přirozené stínění prosklených ploch. Samozřejmostí je doplnění oken o vnější žaluzie s automatickým řízením (s prioritou manuálního ovládání pro maximální uživatelský komfort).

Vnitřní komfort je dále posílen osazením tichých stropních indukčních jednotek minimalizujících rychlost proudění upravovaného vzduchu a rozdíly teplot vzduchu v jednotlivých částech místnosti. Samozřejmostí je i možnost přirozeného větrání. Chladicí jednotky VZT využívají primárně tepelné čerpadlo umístěné v umělém vltavském proplachovacím kanálu, který prochází druhým podzemním podlažím budovy Main Point Karlin. Díky jeho daleko vyšší účinnosti oproti střešním chladičům (ty jsou zde pouze jako rezerva) je dosaženo daleko lepší ekonomiky provozu.

Galerie

Interiér: