Když se sejde architekt a investor, kteří si vzájemně sedí, je to vždy výhra. A to pro obě strany. Klient má bydlení, které mu ve všech směrech vyhovuje, architekt má realizaci, za kterou si stojí a nebojí se ji ukázat světu.
Klient nás kontaktoval doslova za pět minut dvanáct. Den před odletem na dlouhotrvající pracovní pobyt za oceánem. Naštěstí jsme si lidsky i co se týče stejného vkusu velmi sedli, takže spolupráce probíhala velmi hladce.
DISPOZICE / INTERIER
Byt byl ve své původní dispozici rozdělen na dvě oddělené průchozí místnosti. Vzhledem k tomu, že byt byl developerem čerstvě rekonstruován do této podoby, společně jsme se rozhodli, že nemá smysl pouštět se do nějakých zásadnějších dispozičních změn spočívajících v ubourání dělicí stěny. Pracovali jsme tedy na podkladu stávajícího dispozičního řešení.
Ve vstupní části je navržen jednoduchý botník, nad kterým je instalován držák na kolo, a je zde ještě uvažováno s háčky pro pověšení svršků.
Vstupuje se do kuchyně s jídelnou, kde jsme si i přes poměrně malé rozměry dovolili navrhnout ostrůvek. Funguje jako takový středobod celé místnosti. Nabízí dostatečný prostor pro vaření, navíc je prodloužený a vytváří tak jídelní část ve stejné úrovni. Sezení je řešeno vyvýšenými barovými židličkami. Při vaření je tak klient otočený směrem do místnosti, má výhled z okna ven a nemusí se k hostům otáčet zády.
Na stěně je umístěn podsvícený policový systém, kterým bude umocněn "barový" dojem celé kuchyně. Počítá se zde s vystavením sklenic a dalšího nádobí.
V rohu této místnosti je malý kout s kulatým oknem, který jsme využili jako komoru pro umístění zavazadel a větších předmětů. Tento koutek je od zbytku místnosti oddělen posuvným panelem.
Ve druhé místnosti se nachází obývací pokoj s ložnicí. Vzhledem k tomu, že klient má pracovně velmi nepravidelný režim, který se příliš neohlíží na denní/noční dobu, rozhodli jsme se tuto místnost předělit posuvnými panely a místo na spaní tak v případě potřeby úplně oddělit od obývací části a tím zajistit klid na odpočinek i během dne, aniž by to mělo zásadní vliv na režim jeho partnerky. Tato dělicí stěna je v jedné části prosklená, aby se, pokud si klient přeje, mohlo do ložnice dostat ranní slunko. V opačném případě jsou okna vybavena zatemňovacími roletami tmavé barvy.
V ložnici se nachází šatní skříň a za postelí je ještě úložný prostor pro umístění peřin.
Pracovní místo je navrženo u okna, jedná se o jednoduchou sestavu stolu s nízkým šuplíkem, který "je položen" na skříňce s výklopem.
Obývací pokoj je vybaven jednoduchou pohovkou šedé barvy a konferenčním stolečkem. V úrovni dělicí příčky je uvažováno s instalací projekčního plátna se zpětnou projekcí, která zajistí možnost sledování filmů jak z obýváku, tak z ložnice.
BAREVNOST, MATERIÁLY
Materiálově je interier řešen v kombinaci bílého Thermopalu, dřevěných prvků - dub přírodní s olejovaným povrchem, a šedých kompaktních desek Fundermax s hliníkovou vložkou, která ve svém detailu - v hraně - vytváří zajímavý efekt. Obvodové stěny jsou obloženy bílým lícovým zdivem.
Doplňky byly vybrány rovněž v této barevnosti, použili jsme zejména výrobky skandinávského designu - ve dřevě či v šedé barvě.
Návrh interieru: Boq architekti s.r.o., ing. arch. Miroslav Stach, ing. arch. Jana Stachová
Fotografie: MgA. Tomáš Dittrich
Galerie:
Jednašedesátka, tedy obytný dům s pořadovým číslem Freedomky No. 061 byl na pozemku sestaven (k překvapení sousedů) během jednoho podzimního pátku od 7 do 15 hodin. Následně navazovala montáž carportu a terasy. Využívá plně skladebnost a velikost předešlých autorových modulů a skládá je nad sebe menší S (4x7m) na větší M (4x11,5m). Moduly byly přivezeny na místo již plně zařízené včetně nábytku. Tachovská jednašedesátka se vypíná do výše a svými proporcemi připomíná stylizovaný parník i s horní terasou – palubou na přídi. K opravdovému hausbótu mu chybí jen voda, v níž by kotvil. Je vůbec prvním patrovým freedomkem u nás a má speciální autorem signovaný štítek.
Jednašedesátka koncepčně navazuje na meziválečné teorie Karla Teigeho o podobě minimálního bytu. Nyní po několika letech od představení No. 001 na Václavském náměstí nachází inspiraci v patrových baťovských čtvrt – a půldomcích ve Zlíně. Inspirací mi bylo přespání v jednom půldomku ve Zlíně. K baťovským domkům se přibližuje svým měřítkem i způsobem organizování vnitřního prostoru. Prací se členěním fasády a proporcemi okenních otvorů pak může připomínat Le Corbusierovy domy v obytné čtvrti Pessac. Současný trend však směřuje k mobilnímu a úspornému bydlení: je patrný i ze známého projektu „nomádské“ bytové buňky Loftcube německého designéra Wernera Aisslingera. Projekty Loftcube a Freedomky spojuje sen o svobodě a ekologické aspekty, v základním konceptu se však odlišují. Freedomky jsou bližší středoevropskému regionu a německy mluvícím zemím svou organizací vnitřního prostoru, materiálovým řešením ve dřevu i rukopisem Atelieru Štěpán. Loftcube má územně širší a klientelou užší záběr.
Jednašedesátka je vyrobena z 95 % ze dřeva. Její nosná konstrukce je z lepeného dřeva a má přesné spoje podle švýcarského patentu. Přesné frézované spoje ve tvaru lichoběžníku jsou udělány velmi jednoduše a jejich pevnost je obrovská. Zateplení tvoří dřevovláknitá izolace, která má přínosný fázový posun den – noc. Fasáda je difuzně otevřená, ze severského modřínu. Vytápění domu je sálavými panely, větrání lokální rekuperací, okna jsou dřevěná s trojsklem. Dům je uložen na pětici zemních pasů. Interiér je bílý a dřevěný a odráží tak hlavní konstrukční materiál domu. Nábytek je vyroben z březové překližky se skrytými úchyty, podlaha a schodiště jsou z masivního dubu.
Jednašedesátka freedomek pracuje s autorovými principy selské ekologie, tedy racionální ekologie tvořené »selským rozumem«, ne tlakem technologií. V tomto vnímání pak vítězí jednoduchá a domyšlená řešení nad složitými technologickými celky. Nepoužívá nejrůznější pseudoekologické součásti, které jsou v tomto rámci neefektivní, neekonomické a jen sledují líbivé trendy. Ověřením principů jsou roční náklady na energie u tohoto tachovského freedomku v příjemné výši 21,5 tis. Kč.
Základní popis „Jednašedesátka se tyčí za trnkama a kamarádí se šnekama“.
Dřevěný modulární rodinný dům, který byl sestaven za den.
Architekt Marek Štěpán / Atelier Štěpán / Freedomky
Email, web Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.atelier-stepan.cz, www.freedomky.cz
Adresa Tachov
Klient Mošna & Možiová
Projekt 2013–2017
Realizace 2017
Rozloha zastavěná plocha 46 m2, užitná plocha dům 56 m2,carport 36 m2,terasy 30m2
Náklady 3 mil. Kč
Fotografie BoysPlayNice, archiv Atelieru Štěpán
Spolupracovali František Brychta
Produkty
dům MxS / Freedomky / CZ
Modřínová fasáda Combi Rhombus / Freedomky / fasáda, opláštění
Fermacel Vapor / Fermacel / vnitřní opláštění
Rekuperační jednotky / Inventer / zeď, fasáda
Březová překližka /Jafholz / nábytek
Levit / ABB / Vypínače a zásuvky
HiMacs deska kuchyně, stolu, niky
Produkt / značka / umístění
Projekt:
Galerie:
České architektonické studio je vedené dvěma architekty Ing. arch. I g o r e m D a v i d e m a Ing. arch. A l e š e m D a v i d e m. Studio tvoří všestranný, léty prověřený tým architektů, inženýrů a designérů, který zajišťuje veškeré práce nezbytné pro návrhy, projekty a realizace staveb, interiérů a nábytku.
Naše práce zahrnuje novostavby domů, rekonstrukce, interiéry, design nábytku, developerské projekty i kancelářské objekty.
„Každý tvůrčí proces je především věci vztahu a důvěry mezi klientem a architektem. Každý úspěšný projekt je důkazem dobrého vztahu klienta a architekta. Na počátku spolupráce pracujeme s klienty po dílčích krocích, aby bylo možné vztah navázat.“
Historicky navazujeme na práci našeho otce Ing. Jiřího Davida, který byl vedoucím projektu velkých investičních celků jako cukrovarů, cementáren a vápenek po celém světě a děda, Ing. arch. Rudolfa Davida, který zahájil architektonickou praxi ve 30 letech 20. století v Hradci Králové. Později působil na krajském územně plánovacím úřadě, kde se zasadil o mnohé významné stavby v Hradci Králové a okolí. Patříme také do odkazu i druhého dědy, Ladislava, který byl zedníkem.
Architekti:
Ing. arch. Igor David autorizovaný architekt a Ing. arch. Aleš David; Ing. Jiří David, Ing. arch. Martina Hrdličková, Monika Škardová, Bc. Tereza Polanská, Lucie Řeřichová
Přesně rok od slavnostního poklepání na základní stavební kámen se dnes v Praze oficiálně otevřel nový zimní stadion. Během uplynulých dvanácti měsíců se soukromým investorům podařilo v pražských Strašnicích v ulici Přetlucká vybudovat moderně pojaté zázemí pro bruslaře na dvou ledových plochách. Projekt nově nese název ŠKODA ICERINK a je určen zejména pro širokou veřejnost, ale i tréninkovou výchovu krasobruslařské a hokejové mládeže. V Praze vyrostl plnohodnotný zimní stadion poprvé po patnácti letech.
Jeho vizuální tvář mu definovalo renomované studio VRTIŠKA • ŽÁK, které se ujalo prací na exteriéru i interiéru komplexu. Projekt se sestává ze dvou kluzišť. Tréninky budou vedeny ambasadory projektu, krasobruslařským mistrem Evropy Tomášem Vernerem a juniorským mistrem světa v hokeji, Martinem Holým.
Nepřehlédnutelnou dominantou ŠKODA ICERINK je atypická předsazená fasáda, která je klíčovým a charakteristickým prvkem objektu. Bílá, organicky tvarovaná hmota z hliníkových kazet, nesených na diagonálních nosnících, je jakousi reminiscencí k ledové ploše a může symbolizovat strukturu ledu pod mikroskopem. Nosníky se jemně propisují přes samotné kazety, které se různě otevírají a uzavírají v místech, kde je tomu potřeba a fasáda tak získává na dynamičnosti.
V nočních hodinách pak může fasáda díky řízenému LED osvětlení měnit barvy a tím celkový charakter.
“Interiéry sportoviště jsou řešeny výhradně fukčně a prakticky s důrazem na minimální náklady. Díky exponovaným stavebním materiálům, jako jebetonový skelet a betonové tvárnice, které jsme ve výsledku nechali v jejichsurové podobě, se nám podařilo výrazně snížit investice na realizaci azároveň zefektivnit udržitelnost prostorů, které, v takto náročném provozujako jsou sportoviště, často trpí”, přibližuje základní principy designu spoluzakladatel studia VRTIŠKA • ŽÁK, Roman Vrtiška.
V interiéru objektu můžete nalézt nejen samotná kluziště, s potřebným zázemím, jako šatny, ošetřovnu a půjčovnu s brusírnou bruslí, ale také dětský koutek s recepcí v přízemí, a fitness, masáže a bistro s výhledem na ledovou plochu v prvním patře.
Při vstupu do objektu vás ohromí výška vstupního foyer. “Chtěli jsme zdůraznit vertikalitou prostoru jeho důležitost a otevřením přes dvě patra umocnit pomyslný dojem z chrámu sportu”, dodává s úsměvem Vrtiška.Vstupní hale vévodí bílá organická stěna s barevnými nikami v podobě recepce a výtahové šachty. Barvy vás provází celým, jinak neutrálně laděným, interiérem ve velice rafinované a decentní míře. Autoři se rozhodli pro práci s nimi v rámci navigace v prostoru. Také samotné haly s ledovými plochami mají přidělené barvy - žlutou a červenou. Na výraznou barevnost vsadili designéři také v prostorách šaten. Každá z nich je pak právě díky ní specifická, aby bylo snažší se v nich orientovat nejen pro dospělé, ale převážně pro malé i předškolní děti, kterým patří dopolední tréninková pásma. “Pro děti je barva intuitivní a automatický rozpoznávací znak, na rozdíl odsložitého písma, či čísel”, doplňuje druhý ze zakladatelů tvůrčího dua,Vladimír Žák. Šatny jsou pak doplněny o číslování nad lavicemi, tvořící grafický prvek v prostoru. Každé dvě šatny mají vždy společné sociální zázemí, čímž se opět zefektivnily náklady nejen na samotnou realizaci, ale i na provoz.
Zajímavostí projektu může být také fakt, že většina rozvodů je tažena po povrchu, což je přirozený důsledek použitých stavebních prvků v jejich skutečné kráse a následná absence konvenčních omítek. Celek tak nabírá více technicistní dojem, který není pouze samoúčelný. Celá stavba je totiž výrazně efektivní a to díky úsporným technologiím, které zaručí až o 40% šetrnější provoz, než tomu bylo doposud.
Celkové náklady na vybudování stadionu dosáhly částky 170 milionů korun.
EXTERIÉR A INTERIÉR ŠKODA ICERINK
Autoři: VRTIŠKA • ŽÁK / Roman Vrtiška a Vladimír Žák
Klient: Padok Investments
Místo: Přetlucká ul., Praha 10 - Strašnice Investiční
náklady: 6 500 000 EUR
Rok dokončení: 2018
Galerie:
Odvaha v architektuře. I tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat uskutečnění projektu rodinného domu v italských alpách v Jižním Tyrolsku. Realizaci tohoto jedinečného, doslova fascinujícího nápadu, umožnily hliníkové materiály z produkce společnosti Prefa Aluminiumprodukte, když s jejich pomocí byla realizována střecha i část fasády domu.
Ten se nachází v italské obci Flavon v severoitalském Trentinu. Dům je koncipován jako dřevostavba, má tvar širokého písmene „C“ a hliníková střecha v podstatě plynule přechází ve fasádu v jeho zadní části.
Architekt Karl Heinz Castlunger je průkopníkem znovunavrácení dřevěných domů do Jižního Tyrolska. I přesto, že primárně nevytváří návrhy, o kterých se veřejně mluví, aktuálně poutá jeho koncept Casa Giovannini tolik pozornosti, jako žádná jiná dřevostavba. Při svých vzpomínkách na historii vzniku domu zdůrazňuje, že pan Giovannini (investor) naklonoval do svého nového bydliště horský styl podobný tomu z věhlasného Alta Badia v Dolomitech. „Zprvu se stavebníkovi mé návrhy vůbec nelíbily. Přestože jeho manželka byla spokojená, on požadoval upravit každý detail,“ přibližuje architekt a dodává: „Náš dialog na toto téma probíhal přibližně měsíc.“ Castlunger nakonec projektovou dokumentaci neupravil, vytrvale obhajoval navržený koncept, až klienta získal na svou stranu: „Byl to velmi konstruktivní rozhovor,“ dodává.
Ochranný štít ve tvaru dlaně
„Dům s křivkami rozšířeného písmene C evokuje ochranný štít ve tvaru dlaně,“ objasňuje svůj návrh sám architekt. Jeho studie jsou projektovány tak, aby ideálně zapadly do okolního prostředí. Avšak ve Flavonu měl situaci ztíženou tím, že se nemohl opřít o jediný záchytný bod. V okolí Flavonu totiž architekti domy zpravidla nenavrhují a vše se točí pouze okolo finančních možností investorů. I proto Castlungerův návrh vyvolal doslova poprask. Nakonec ale vše dobře dopadlo a projekt byl schválen i na stavebním úřadě. Sousedé a vlastně celá obec pak jen netrpělivě vyčkávali, jaký rodinný dům na okraji obce uprostřed ovocných sadů vlastně vyroste.
Investor je sám obchodníkem se dřevem. I proto na stavbě použil převážně vlastní materiál, což se promítlo i do šestice vsazených dřevěných sloupů u vstupního portálu do domu. Krom vlastního materiálu si pan Giovannini sám vybíral i stavební firmy, které jeho dům, realizovaly. Práce probíhaly bez problémů, přestože stavbu s dominantní půlkulatou střechou v okolí jen těžko najdete. Optimálním materiálem se pro tento způsob zastřešení přecházejícího ve fasádu stal hliníkový plech Prefalz v barevném odstínu stříbrné metalízy. Dlouholetá zkušenost architekta s hliníkovou krytinou i zodpovědný přístup klempíře vedly ke zdárnému výsledku, který nadchl nejenom nejbližší sousedy, ale doslova celý Flavon.
Galerie:
Roman Vrtiška a Vladimír Žák se potkali již při studiu na VŠUP, kde započali svoji spolupráci. Dohromady také absolvovali stáž na Alvar Aalto univerzitě v Helsinkách, kde byla jejich práce několikrát oceněna.
Po absolvování studia na VŠUP v Praze se stali součástí nastupující svěží generace českých designérů vyznačující se širokou škálou zájmů a profesionálním přístupem k práci. Od té doby se řadí mezi nejvyhledávanější a respektované tvůrce. Věnují se převážně projektům z oblasti architektury, interiérů a produktového designu. Jejich klienty jsou například: Adidas, Avast, Belda Factory, Brokis, Devoto, Egoé, Heineken, Jitona, Javorina, Moravské sklárny Květná, KKCG, Klier, Krušovice, Lasvit, Lugi, mmcité, Padok Investment, Pytloun hotels, Rim, Ruukki, Šalanda, Tereza Maxová, Teroforma, U1, USSPA, UP závody, Verreum, ad.
Od roku 2016 vedou ateliér D2 (Ateliér designu nábytku a interiéru) na VŠUP v Praze.
Parcela se nachází na mírně svažitém nárožním pozemku. Navrhovaná stavba nahrazuje dva původní domy v řadové zástavbě, v památkově chráněné zóně.
Jednopodlažní dům tvaru „L“ s obytným podkrovím odděluje privátní zahradu od obou rušných ulic a vytváří příjemné prostředí pro pobyt. Na jihovýchodní straně je dům ukončen menším wellness centrem, přístupným ze zahrady. Jižní a východní fasáda domu je napojena na stávající okolní domy. Vjezd do dvora je navržen na severní straně, kde je prostor pro kryté parkovací stání. Ze strany ulice se dům přizpůsobuje okolité zástavbě svým tvaroslovím a barevným řešením, z vnitřní strany má dům odlišný charakter. Propojení s exteriérem a maximální prosvětlení interiéru zabezpečují francouzská okna a velkoplošné okenní otvory. Zároveň jsou zabezpečeny velkými otvory významné energetické zisky v topné sezóně. Pro dostatečné proslunění zahrady a domu jsme ponechali jiho - východní stranu přízemní. Vykonzolovaná část podkroví tvoří přístřešek pro ochoz kolem celého domu.
V místě s rušným dopravním provozem by měl nárožní dům poskytovat klidné prostředí, izolované od ruchu ulice. Vnitřní zahrada a navazující místnosti domu jsou protiváhou velmi živé atmosféře na okolních ulicích. Uvnitř domu by měla vzniknout pokojná, relaxační atmosféra. Kontrast exteriéru a interiéru se projevuje i v architektonickém stvárnění budovy, která je směrem ven uzavřená a směrem dovnitř maximálně otevřená.
Galerie:
Projekt:
Energii ze slunce ukládají v bateriích i ve vodíkových článcích.
Vítězný návrh zaujal detailní technickou propracovaností a nízkými náklady. Postavit lze už za 4 miliony korun.
Porota 4. ročníku oceňované studentské architektonicko-technické soutěže Český soběstačný dům 2019 vybrala nejlepší návrhy malých rodinných domů, které jsou po většinu roku nezávislé na dodávkách elektrické energie. Do letošního ročníku soutěže se přihlásily desítky studentů z celé České republiky a ze Slovenska s koncepty bydlení, které má maximálně šetřit pitnou vodou a více než polovinu roku pokrývat svou spotřebu vlastní naakumulovanou elektřinou. V průběhu 6 měsíců studenti přetavili tento koncept do propracovaných projektových studií. K finálovým prezentacím odborná porota přizvala 8 nejlepších projektů, které jsou nyní v kompletním znění zdarma ke stažení pro širokou veřejnost.
Český soběstačný dům i díky své otevřenosti ve sdílení informací už vloni získal jako první v ČR nejvyšší ocenění Evropské komise, tzv. EU Sustainable Energy Award a chystá se replikovat svůj úsporný koncept studentské soutěže do dalších zemí Evropy.
„V České republice se za rok vyrobí v průměru 50 % veškeré elektrické energie z uhlí. Z toho přibližně třetinu spotřebují zásuvky v našich domácnostech. Jedna domácnost tak pouze na elektřině spotřebuje průměrně 1,3 tuny uhlí ročně. Věřím, že dává smysl stavět či rekonstruovat domy tak, že neplýtvají energií, část si jí k tomu samy vyrobí a na místě spotřebují. Naše soutěž chce pomoci vybudovat generaci profesionálů, kteří takové domy umí navrhovat,“ říká Pavel Podruh, zakladatel soutěže a celé platformy Český soběstačný dům s tím, že zde existuje obrovský prostor i pro šetrnější nakládání se všemi dalšími přírodními zdroji či odpady.
Vítězný návrh nabízí 106 m2 útulného domova už za 4 miliony korun. Tři čtvrtě roku navíc využívá vlastní elektřinu
Studenti měli letos navrhnout využití konkrétního pozemku v Českém Krumlově, který má rozlohu pouhých 374 m2 a zastavitelnou plochu domu omezenou na 80 m2. Výška objektu nesměla překročit 2 nadzemní podlaží či 1 podlaží s podkrovím. Tedy častá situace, se kterou se potýkají mladé rodiny hledající vhodné místo k bydlení.
Odborná porota vyhodnotila jako nejlepší projekt studenta Jiřího Petrželky z Fakulty stavební ČVUT v Praze. Jeho navrhovaná dřevostavba s originálním využitím sklolaminátových fasádních desek disponuje 106 m2 obytné plochy. Po většinu roku dům využívá elektřinu, kterou si sám vyrobí díky fotovoltaickým panelům integrovaným do střechy. Ty spolu s bateriovým úložištěm zajišťují domu energetickou soběstačnost po dobu 265 dní v roce. Návrh počítá také s maximální recyklací šedé vody a s využitím dešťové vody, díky čemuž dokáže ušetřit až polovinu běžné spotřeby pitné vody. Celkové náklady na stavbu tohoto domu by měly včetně všech potřebných technologií dosahovat 4 milionů korun.
Minulé ročníky soutěže ukázaly, že nejlepší návrhy se mohou skutečně realizovat
Výhodou reálných zadání soutěže je mimo jiné fakt, že studenti nevytvářejí své návrhy virtuálně do šuplíku, ale mohou se dočkat také jejich realizace. V září letošního roku začne například Český soběstačný dům stavět dva ukázkové ostrovní domy, které budou zcela nezávislé na jakýchkoli sítích. Jde přitom o návrh studenta z prvního ročníku soutěže, dnes již úspěšně praktikujícího architekta ve vlastním studiu MLAA, Vojtěcha Lichého. „Zadání Českého soběstačného domu je každý rok velice náročné. Vždy koresponduje s vývojem trhu a zároveň se technologicky drží o krok před ním. Posouvá tak hranice i ve smýšlení lidí, což je velice užitečné. Pro veřejnost je přitom důležité vidět, že je možné postavit podobné domy a že nejde o žádná akademická cvičení,“ říká Ing. arch. Ing. Jana Hořická, Ph.D., zástupce vedoucího katedry architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze. Kromě ČVUT soutěž probíhá na vysokých školách v Brně, Ostravě, Liberci, Českých Budějovicích či v Bratislavě.
Příští rok budou studenti poprvé navrhovat celou čtvrť ve skutečném developerském projektu
Kromě důrazu na zadání, která vycházejí z reálného světa a života, si organizátoři soutěže zakládají také na tom, aby byl každý ročník soutěže typově odlišný. Po malém rodinném domku tak budou studenti v příštím roce řešit výstavbu celé čtvrti v konkrétním developerském projektu. „Na začátku letošního roku jsme získali dalšího důležitého partnera v podobě developerské společnosti V Invest. Díky tomu můžeme otestovat využití prvků energetické soběstačnosti ve větším měřítku a také posunout zadání studentům na novou úroveň,“ říká Pavel Podruh. V Invest se tak zařadil do již existujícího organismu partnerů Českého soběstačného domu, mezi které patří také například společnost GWL, největší evropský dodavatel lithiových baterií a solárních komponent, společnost ELPRAMO, která dodává prémiové elektroinstalace pro moderní budovy, a dále například Hypoteční banka, Internorm, Envi-Pur, Teco či Centrum pasivního domu.
„V současnosti s lidmi kolem Českého soběstačného domu připravujeme detaily zadání na příští rok. Studenti v něm budou muset řešit kromě jednotlivých rodinných a bytových domů také urbanismus celého zadaného území. Tedy aby nová čtvrť byla nejen šetrnější k životnímu prostředí, ale aby zároveň respektovala své okolí a zároveň dobrým skloubením veřejného a soukromého prostoru umožnila, aby se zde lidem dobře žilo,“ vysvětluje Jaroslav Vondřička, ředitel a partner společnosti V Invest s tím, že půjde o celou jednu etapu projektu Nová Valcha v Plzni.
Pořadí finalistů soutěže Český soběstačný dům 2019:
1 Jiří Petrželka
2 Nikola Puchelová
3 Barbora Mažgútová
3 Vojtěch Vejvoda
4 Andrea Abelová
4 Dominika Vykypělová, Josef Mikeš
5 Martin Jirásko
5 Katarína Burdová
Divoká karta: René Provazník
Členové poroty:
Michal Klečka, spolumajitel GWL Power/i4wifi
Petr Pokora, obchodní́ ředitel ELPRAMO
Ing. Jaroslav Vondřička, partner a ředitel developerské společnosti V Invest
Ing. arch. Štěpán Mančík, UCEEB ČVUT v Praze
Ing. arch. Daniel Brýda, vítěz soutěže Český soběstačný dům 2016
Pavel Podruh, zakladatel platformy Český́ soběstačný dům
Galerie:
Mária Opavská se narodila v r. 1980 v Bratislavě, kde vystudovala fakultu architektury na Slovenské technické univerzitě. Čtvrtý ročník studia absolvovala v rámci výměnného programu Socrates - Erasmus na škole architektury v Lyonu.
Praxi získávala už během studia v ateliéru B.K.P.Š. v Bratislavě a v ateliéru Jack Coughlan Architects v irském Dublinu. Po ukončení studia pracovala na zajímavých projektech občanských budov (Paneurópska vysoká škola v Bratislavě, SCP Mondi v Ružomberku, Obchodně - společenské centrum Eurovea v Bratislavě) a urbanismu (Aqua Tethys v obci Bardoňovo, Centrop v Bratislavě). V roce 2008 založila firmu FOAM - Friends Of Architectural Movements, která se zabývá komplexní architektonickou činností hlavně v oblasti rezidenční architektury a urbanismu.
Od roku 2012 funguje pobočka firmy ve Strážnici (ČR). Ateliér se zabývá hlavně návrhy obytných a občanských budov a urbanismem. Aktivně se zabýváme vlivem námi navržených staveb a prostor na životní prostředí. Proto navrhujeme stavby z ekologických materiálů, v pasivním standardu, nastavujeme energetické hospodaření tak, aby byly co nejvíc úsporné a soběstačné. Hledáme možnosti využití pasivních zdrojů energie a dostupných technologií tak, aby byly co nejefektivnější. Sledujeme aktuální trendy a systémy prostřednictvím odborných přednášek, seminářů a školení a naše znalosti následně aplikujeme v praxi.
Našim cílem je nejen tvorba kvalitní architektury, ale hlavně uspokojení požadavků a potřeb osob, které budou prostor užívat.
Rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu nacházející se ve vilové čtvrti v klidné lokalitě kousek za Prahou.
Koncept
Jednopodlažní dům, půdorysně členěný objekt s plochou střechou. Propojení několika kvádrů s různou konstrukční výškou, uvnitř domu se tak ke slovu dostává princip gradace jednotlivých prostor. Bílá a šedá bosovaná omítka, otevřenost do zahrady, smysluplná dispozice. Nic víc.
Gradace
Ze vstupní haly, která má standardní světlou výšku, vstupujeme do hlavního obytného prostoru s kuchyní a jídelnou. Tento prostor je převýšený, s velkorysými prosklenými plochami, je tedy velmi světlý a vzdušný, ideální pro celodenní pobyt. Navazující chodba a celé soukromé křídlo má výšku standartní. „Princip gradace používáme velmi rádi, dá se tak přímo kouzlit s prostorem a jeho atmosférou. Přechod z převýšeného prostoru do pracovny a pokojů se standartní výškou navodí pocit bezpečí, lidé tak mohou vklidu relaxovat nebo se soustředit na práci.“, dodává arch. Miroslav Stach.
Dispozice
Půdorysně je dům poměrně členitý, mezi jednotlivé kvádry jsou zasazeny pobytové terasy, nebo tím vzniká kryté závětří domu.
Dispozičně je dům řešen jako 5+kk s garáží. Obytný prostor s kuchyní a jídelnou je velkoryse, ze tří stran otevřen do zahrady, na hlavní pobytovou terasu. Soukromé křídlo má dva dětské pokoje, které jsou vzájemně propojené velkými posuvnými dveřmi. „Rostou s dětmi – když jsou děti malé, mají jeden velký pokojíček na hraní, případně mohou mít v jednom pokoji hernu a ve druhém spaní. Až děti povyrostou, dveře nadobro zavřou a budou mít každý své soukromí.“, dodává arch. Jana Stachová.
Na konci traktu se nachází ložnice rodičů s šatnou a soukromou koupelnou.
Pracovna je přístupná rovnou ze vstupní haly. Majitelce, která zvládá jak péči o děti, tak práci ve svém oboru, umožňuje přijímat klienty, aniž by je musela provádět celým domem. Navíc je pracovna umístěna „v čele“ domu, majitelka má tak ničím nerušený výhled na celou zahradu a tím dokonalý přehled o tom, co děti dělají.
Veškeré technické provozy – šatny, koupelny, technické místnosti - jsou koncentrovány při severní fasádě domu. Každá koupelna má okno, je tak zajištěn přísun denního světla i sem. Naopak všechny obytné místnosti se otevírají do zahrady. Prosklené plochy tvoří velmi výraznou část domu, aby nedocházelo k přehřátí, jsou řešeny v trojskle, a stínění je řešeno předokenními lamelami. Zastřešení terasy je řešeno ocelovou konstrukcí, na kterou bude doplněno baldachýnové zastřešení.
Zadání investora:
Jednopodlažní objekt, převýšený prostor, velké prosklení do zahrady.
Interier byl řešen ve spolupráci s majiteli, jejich požadavkem byla tmavá dřevěná podlaha, vybrali konkrétní odstín. Výrazně se majitelé prosadili při výběru svítidel.
Interier:
Základním prvkem, od kterého se návrh interieru odráží, je masivní dřevěná podlaha ve tmavém odstíhu, kterou si majitelé velmi přáli.
Kuchyně je řešena sestavou s vysokými spotřebiči a úložnými prostory, která je zavěšena na stěně a podsvícena, čímž je umocněn dojem levitace v prostoru. V této sestavě se nachází skříňka s výklopnými dvířky, které se umějí schovat dovnitř, může tak být trvale otevřená, aniž by dvířka překážela. Je to prostor, kam lze uložit většinu spotřebičů – varná konvice, topinkovač, pekárna apod.
Pracovní plocha je řešena na širokém ostrůvku, se dřezem a speciální varnou deskou, která má v sobě integrovanou digestoř.
Jídelní stůl a konferenční stolky byly také vyráběny na míru a drží jednotný design.
Dominantním prvkem v celém obytném prostoru je knihovna, součástí které je předsazený panel pro umístění televize.
Dětské pokoje jsou řešeny jako kreativní prostor, kterému dominují popisovatelné panely, mezi které lze variabilně vsadit masivní dřevěné police. Děti toho rády využívají a stěny se tím každý den proměňují.
Koupelny jsou řešeny v neutrálních tónech hnědé a béžové, na stěnách se promítá kombinace hexagonových obkladů a cementové stěrky, na podlahách je stěrka také. V dětské koupelně jsou použity hexagony v několika odstínech.
Celým domem se prolínají tři materiály – dřevo dub, barva bílá a antracitová.
Výběr svítidel a osvětlení byl velkou doménou právě majitele domu, navíc jako fanoušek chytrých elektroinstalací má celý interier nespočet variant pro vytvoření konkrétní atmosféry.
Návrh a projekt domu, řešení interieru: boq architekti/ ing. arch. Miroslav Stach, ing. arch. Jana Stachová
Fotografie: MgA. Tomáš Dittrich
Galerie: