Dne 27. 5. 2019 byl ve Zlíně za účasti pamětníků, osobností města i mnoha jeho obyvatel slavnostně otevřen obnovený památník nejslavnějšího zlínského rodáka, podnikatele Tomáše Bati. Vyvrcholilo tak více než dvouleté úsilí zlínských stavbařů a památkářů navrátit budově původní podobu i účel využití tak, jak ji v době svého vzniku navrhl proslulý architekt František Lýdie Gahura.

Náročné rekonstrukce se úspěšně zhostila stavební společnost Zlínstav a. s. My jsme se v uplynulém období spojili s jejím projektovým manažerem, panem Zdeňkem Rídlem, který měl průběh rekonstrukce na starosti. Ten na naši úvodní otázku, kdy zahájili vlastní práce na obnově Baťova památníku, říká: „Práce na rekonstrukci objektu jsme zahájili v prosinci 2016“.

V jakém stavu se budova nacházela a co jste museli udělat jako první?
Budova, která po dlouhá desetiletí sloužila obyvatelům Zlína jako tzv. „Dům umění“, byla již několik let mimo provoz. Instituce, které zde dříve sídlily, (pozn. autora Zlínská filharmonie a Krajská galerie), byly přestěhovány do nových prostor. Nicméně i přes tento fakt se uvnitř objektu stále nacházelo množství nábytku a předmětů, jakými byly kupříkladu květináče, stojany na noty, vyřazené pianino, stará kancelářská technika apod. Jako první tedy bylo nutné všechny tyto věci vystěhovat a získat čistý pracovní prostor. Teprve poté jsme se mohli pustit do demontáže prvků, které již byly součástí projektu Obnovy Památníku. K nim patřily kupříkladu zařizovací předměty, svítidla, některé umělecké prvky, jako např. busta Bohuslava Martinů, dřevěný obklad nebo stropní světla v sále. Demontáž vitráže a skleněné reliéfní stěny musely být provedeny odbornými osobami – restaurátory.

Co bylo předmětem rekonstrukce? 
Primárním cílem rekonstrukce bylo navrácení budovy do podoby, v níž se nacházela v době svého vzniku ve 30. letech minulého století. Odstraněno bylo tudíž vše, co proměnilo Památník Tomáše Bati v Dům umění. Zbourány byly boční přístavby, zadní dřevěný přístavek i veškeré vnitřní příčky. Sejmuto bylo zateplení střechy, nepůvodní zasklení či rozvody topení a vody, obnovena byla změněná orientace a poloha schodišť, úpravy povrchů podlah, ať už nadbetonávkou, kobercem nebo linem. Po odstranění všech nepůvodních vrstev, konstrukcí a prvků došla na řadu restaurátorská obnova původních konstrukcí, které se podařilo nalézt a zachránit.

Lze tedy říci, že i dispozičně byl památník navrácen do své původní podoby?
Ano. Přesně tak. Všechny dispoziční změny, které vznikly přestavbou po 2. světové válce na Dům umění, byly odstraněny.

Jaké byly další požadavky památkářů a podařilo se vám je splnit?
Základním požadavkem památkářů bylo navrátit budově původní vzhled a zbavit ji všeho přebytečného tak, aby se znovu mohla stát Památníkem. Dalším požadavkem bylo zachovat co největší množství původních povrchů a prvků. Tam, kde to již nebylo možné z důvodu stavebních zásahů po 2. světové válce nebo zubem času, bylo přistoupeno k replikám. Pro jejich zhotovení jsme používali výhradně přírodní materiály s žádným nebo minimálním obsahem chemických přísad a příměsí tak, abychom se opravdu co nejvíce přiblížili stavebním technologiím ze 30. let minulého století.

Co považujete za nejzajímavější či nejsložitější úsek stavby?
Zajímavý byl celý průběh rekonstrukce a složitostí zde bylo skutečně mnoho. Jistě nezmíním vše, ale pro ilustraci se pokusím alespoň ve zkratce vypíchnout pár originálních situací či úseků obnovy. První, co mě napadá, byla výstavba vnitřního schodiště. Ani jedno z ramen, které tvoří nynější modré písmeno „Z“, nebylo dochováno. Našli jsme pouze malou část posledního stupně vedoucího do 2. podlaží, po kterém se dnes můžete projít. Samotné schodiště je subtilní, silně proarmované a zalité vysokopevnostním betonem. Je tedy až s podivem, do jakých konstrukcí se pouštěli naši předchůdci již před téměř 90 lety. Další výraznou strastí, která nás čekala a na kterou spousta našich „chlapů“ jistě nikdy nezapomene, byla nutnost šetrného odstranění lina z původní podlahy ve 2. NP. Vyzkoušeli jsme snad vše, radili a zkoušeli všichni přítomní i přizvaní, nakonec jsme skončili u škrabek, které jsou používány na sklokeramické varné desky a centimetr po centimetru jsme čistili celé patro. Ve srovnání s 1. NP má naštěstí jen poloviční plochu“, vysvětluje s úsměvem pan Rídl a pokračuje. „Další složitou a velkou výzvou byla obnova prosklené fasády. Na ní se restaurátoři a zámečníci opravdu natrápili. Díky tomu, že jsme zachovali maximum zasklívacích lišt a ocelových svislých sloupků, které vynášejí fasádu, a museli jsme se přizpůsobit křivosti a různým defektům stavby, které byly způsobeny už při její výstavbě, tak každý jeden kousek olověného dělicího pásku mezi skly, každá jedna zasklívací lišta, ať už původní nebo nová, je originálem. Stejně tak každá tabule skla je jedinečná, má svůj „rodný list“ a pevně danou pozici ve fasádě. Poslední prací, kterou bych rád zmínil, jsou omítky na stropech a vnějších obvodových sloupech. Na nich se zub času podepsal nejvíce, restaurátoři procházeli kousek po kousku celou plochu, vytvářeli mapy defektů a prováděli injektáže, především na obvodových sloupech. Tam, kde již nešlo nic zachránit, byly provedeny repliky omítek z přírodních materiálů – především vápna. Tyto povrchy byly prováděny ručně, jako tomu bylo dřív, nebyly použity žádné omítací stroje, nebyl proveden žádný sjednocující nátěr, ani výmalba. Díky tomu tedy můžete v omítkách spatřit jak surový materiál, tak i tahy rukou restaurátorů a omítkářů. 

Jaké byly dodací lhůty požadované investorem a podařilo se vám je splnit?
„Jedinou lhůtou byl konečný termín. Doba výstavby byla omezena na dva roky a ta byla splněna. Když jsme s rekonstrukcí začínali, převládal názor, že na tak „jednoduchou“ stavbu jsou dva roky snad i moc. Avšak vrátit se v čase, do doby první republiky, byť i s jednoduchou stavbou, byla nakonec plnohodnotná dvouletá ­cesta,“ dodává závěrem pan Zdeněk Rídl ze Zlínstavu.

Poslední úprava Baťova památníku proběhla těsně před jeho otevřením, kdy byla pod strop v prvním nadzemním podlaží instalována konstrukčně autentická maketa letounu JU F13, ve kterém Tomáš Baťa zahynul při letecké nehodě dne 12. července 1932 při cestě do švýcarského městečka Möhlinu, kde se měl zúčastnit otevření své nové pobočky. 

Ředitel Zlínstavu, pan Pavel Moll k obnově památníku Tomáše Bati říká: „Rekonstrukce památníku Tomáše Bati pro nás byla velkou výzvou obdobně jako rekonstrukce Baťova mrakodrapu, kterou jsme provedli před několika lety. Obnovený památník je dokladem velikosti ducha a díla Tomáše Bati, které jsou nesmrtelné a svým přesahem nadále zůstávají inspirací i příkladem pro celé generace obyvatel města Zlína.“ 

Nám zbývá již jen dodat, že stavba Rekonstrukce Baťova památníku získala čestné uznání v soutěži Stavba roku Zlínského kraje.

Za odpovědi děkuje
Ivo Románek

Galerie:

Unikátní budova radnice Prahy 12 přináší úřad 21. století. Kromě dostupnosti veškerých služeb městského úřadu na jednom místě nabídne nová radnice občanům také mnoho příležitostí pro trávení volné času. Projekt nejmodernější pražské radnice vytvořil architektonický ateliér LOXIA, jeho výstavba bude zahájena už letos na jaře a dokončena bude do dvou let.

Radnice a její služby se nově otevírají prakticky i symbolicky lidem a naplní svůj prostor aktivitami i životem. Důmyslný koncept třídílné budovy propojuje služby radnice a vytváří zázemí pro zdejší obyvatele. Například o multifunkční sál sloužící pro zasedání se zastupitelstvo v mezičase rozdělí s občany, a tak zde zázemí najdou také divadelní představení, hudební produkce, plesy, projekce atd. A takto velký prostor ocení i místní zájmové spolky nebo třeba společenství vlastníků z bytových domů v okolí.

Budování centra správy městské části jde ruku v ruce s lidmi
Na sál přirozeně navazuje restaurace, která vytváří zázemí pro návštěvníky koncertů i zaměstnance. Vyšším cílem je využít dostatečné kapacity kuchyně a například poskytnout obědy sociálně slabším občanům nebo seniorům. Služby veřejnosti zajistí ve vstupní hale kromě dětského koutku i kavárna, menší obchody a další poskytovatelé služeb. Prostor pro další nájemce je i v dalších podlažích radnice. V budoucnosti je vedení města může využít pro své úředníky, zatímco do té doby mohou z nájmu pokrýt část nákladů na provoz radnice. V objektu bude také elegantní obřadní síň, rozlehlá terasa i místo pro zaparkování.

 „Práce na projektech, které slouží každodenně obyvatelům města, jsou tím nejzajímavějším, na čem se může architekt podílet. Musíte se umět vcítit do potřeb všech, kterým má stavba sloužit po několik desetiletí, ale zároveň pracovat maximálně efektivně a umět předvídat,“ představuje projekt radnice hlavní architektka projektu ze studia LOXIA Ing. arch. Jana Mastíková a dodává: „Budova nové radnice Prahy 12 ukazuje, že když se setká důraz na funkčnost s citem pro estetiku a osvíceností zadavatele, mohou pro veřejnost vzniknout výjimečné budovy.“

Srdce Modřan jako klíč k dopravní dostupnosti
Lokalita pro výstavbu byla daná dlouho před vznikem projektu. Pozemek v sousedství stávající radnice – mezi ulicemi Písková a Generála Šišky je velmi dobře dostupný jak autobusem, tak tramvají nebo vlastním vozem a centrum čtvrti vyhovuje i pěším. Radnice pro 21. století dostává svému přízvisku i v dopravní obslužnosti, protože vznikne na místě plánované trasy metra D.

Jakou roli hrál při novém návrhu radnice kostkový cukr?
Architektonická kancelář LOXIA vycházela při kreativním návrhu z vlastního znaku městské části – na kterém je černobílá cukrová homole se zlatými zkříženými klíči. Byl to totiž právě místní cukrovar, který měl v minulosti velký podíl na rozvoji tehdy samostatné předměstské oblasti, a tak se i dostal do znaku Modřan. Architekti se rozhodli navázat na slavnou minulost a promítli jej do komplexu moderní budovy v podobě tří propojených cukrových kostek, ve které budou všechna pracoviště radnice. „S vědomím všech nezbytných parametrů nové radnice, jsme navrhli budovu důstojnou, ale nikoliv pompézní,“ přibližuje hlavní architektka projektu ze studia LOXIA Ing. arch. Jana Mastíková.

Současný stav administrativních pracovišť nenahrává rozvoji městské části
Dvanáctá městská část je čtvrtou nejrozlehlejší částí Prahy a bydlí zde přes 66 tisíc obyvatel. Potřeby velkého počtu místních, i osob, kteří zde pracují a vyřizují nezbytnosti, v současné době obstarává zhruba 220 úředníků a 35 zastupitelů. Ti jsou rozmístěni v sedmi různých budovách v Modřanech a Kamýku. Radnice proto vypsala výběrové řízení na projekt, který měl za cíl spojit všechna pracoviště na jednu adresu.

Plány nové radnice ke stavbě v systému BIM poslouží i za sto let
Projekt nové radnice byl vytvořen v softwaru REVIT kompletně v BIM (z anglického building information modeling). Výhodou této moderní metody je nejen snadná vizualizace zanesených parametrů budovy a možnost odladění návrhu do posledního detailu kompletně ve 3D, ale může být také dobrým pomocníkem pro další správu objektu. Systém připomíná například provedení nutných revizí a při opravách je v něm snadno k nalezení rozložení veškerých sítí a rozvodů.

S projektem Nová radnice Praha 12 se lze právě teď seznámit v rámci výstavy Praha zítra v areálu Emauzského kláštera v prostoru CAMP.

Parametry nové radnice:

Plocha 

1. HPP nadzemní části - cca 12 700 m² (včetně strojoven na střeše)
2. HPP suterén - cca 2 650m² 
3. Multifunkční sál + foyer včetně technického zázemí – plocha celkem 435 m²
4. Restaurace - plocha celkem 360 m², z toho veřejná část pro hosty cca 173 m²
5. Pronajímatelné kanceláře - plocha celkem cca 830 m² včetně zázemí a komunikací
6. Pronajímatelné obchodní plochy - plocha celkem cca 157 m²

 Parkování

1. SUTERÉN - PARKOVACÍ MÍSTA: 55 parkovacích míst, 4 místa na motorky, stání pro jízdní kola
2. VEŘEJNÉ PARKOVIŠTĚ PŘED RADNICÍ: 46
3. PARKOVIŠTĚ NA VÝCHODNÍ STRANĚ POZEMKU: 62

Kapacita radnice 262 trvalých pracovišť
Restaurace – kapacita 600 jídel denně

Galerie: 

Jubilejní 10. ročník „Soutěže o nejlepší projekt“ přilákal 156 studentů z rekordního počtu 24 středních průmyslových škol stavebních z celé republiky. Soutěžící představili své projekty rodinných domů a občanských staveb, a poskytli tak náhled do budoucnosti českého stavebnictví, jehož praktickou součástí se tito mladí lidé stanou už za několik let. Soutěž pořádá společnost Wienerberger s.r.o., největší výrobce pálených cihel a střešních tašek v ČR.

„Je až neuvěřitelné, jak profesionální a kvalitní projekty předkládají studenti, kterým je dnes jen 18 nebo 19 let. Dokonale tak nabourávají častou skepsi z budoucnosti zejména průmyslových oborů. Když vidím úroveň přihlášených prací, myslím si pravý opak, tedy že investoři rodinných domů či občanské výstavby v příštích letech se na nápady a spolupráci s těmito lidmi mohou jen a jen těšit. Vyrůstá nám tu úžasná stavařská generace a jedním z cílů naší soutěže je na ni upozornit, dát jí prostor a ukázat, že práce ve stavebnictví má a vždy bude mít smysl,“ uvádí Ing. Ivo Petrášek, autor soutěže a člen poroty za společnost Wienerberger s.r.o.  

Do letošního soutěžního klání se přihlásilo celkem 91 studentů třetích ročníků v kategorii Projekt rodinného domu a 65 studentů čtvrtých ročníků v kategorii Projekt občanské stavby. I letos se účastníci z obou tříd mohli ucházet o speciální ocenění pro Nejlepší projekt s použitím střešních výrobků značky Tondach. Této možnosti využilo 68 studentů.

V prvním soutěžním školním kole vybrali techničtí poradci společnosti Wienerberger spolu se zástupci vedení a odborných pedagogů jednotlivých škol tři nejlepší soutěžní práce v každé kategorii a za každou registrovanou školu. Zároveň byla vyhlášena také speciální cena pro nejlepší dílo s použitím střešní krytiny Tondach. Kromě dobrého pocitu a prestiže se autoři nejlepších projektů, odborní pedagogové, kteří je při práci vedli, i jejich domovské školy dočkají také motivační finanční odměny.

Všechny oceněné projekty postupují do druhého celostátního kola, kde odborná porota vybere absolutní celkové vítěze. Slavnostní vyhlášení výsledků finále soutěže proběhne opět v rámci veletrhu FOR ARCH 2019 v expozici společnosti Wienerberger. Ten proběhne ve dnech 17. – 21. 9. 2019.

Galerie:

Architektonické studio LOXIA propojuje vášeň pro architekturu, kreativitu, zkušenosti a cit pro veřejný prostor s potřebami klientů již téměř 25 let. Sehraný tým architektů a stavebních inženýrů provází stavby od první skici na papíře až po finální realizaci. Architektonické studio LOXIA je specialistou a největším projektantem bytových domů v České republice s více než 10 000 zrealizovanými bytovými jednotkami. Umí toho však mnohem více, v portfoliu má také obchodní centra, administrativní budovy i továrny. Pražský ateliér založil v roce 1995 Ing. arch. Milan Veselý a jeho hlavní architektkou je Ing. arch. Jana Mastíková.

Mezi další významné projekty studia LOXIA patří například zakřivené sídlo KMPG, které stojí v blízkosti hotelu Hilton v pražském Karlíně. Ze studia pocházejí také rezidenční komplexy SUOMI Hloubětín, nebo obytné soubory Kajetánka v pražském Břevnově či rezidence Chateau Troja. Architektonicky nápaditá a hravá je i nedávno představená revitalizace areálu bývalé Tesly (opět v Hloubětíně) či budova nové radnice Prahy 12.

Česká komora architektů zveřejnila na nominačním večeru 4. ročníku České ceny za architekturu pořádaném 10. června 2019 v prostorách Fakulty architektury ČVUT v Praze čtyřiatřicet děl, která mezinárodní porota nominovala do prestižního výběru.

Mezi porotou vybranými stavbami jsou rovnoměrně zastoupeny investice z veřejných zdrojů (17) a soukromé (17; zatímco mezi všemi 186 přehlášenými díly letošního ročníku ČCA tvoří soukromé investice téměř 3/4). Čtyři realizace přitom vzešly z architektonické soutěže s potvrzením regulérnosti od České komory architektů. Jedná se o Smuteční obřadní síň ve Valašském Meziříčí / Kancelář archislužba.cz (soutěž v roce 2014), Sportovní halu v Kuřimi / CUBOID ARCHITEKTI (soutěž v roce 2009), Rekonstrukci hospody se sálem v Máslovicích / ATELIER BOD ARCHITEKTI (soutěž v roce 2014) a Revitalizaci Masarykova náměstí v městské památkové zóně města Stříbro / M&P Architekti – Krajinářská architektura (návrh přihlášený architektonické soutěže o Cenu Petra Parléře 2007).

Stejně jako v předchozích ročnících byla většina nominovaných děl dokončena v loňském roce (26). Jejich typologie je různorodá. Silné zastoupení mají, jak bývá zvykem, projekty pro bydlení, ať už soukromé, určené pro rekreaci nebo hromadné (9). V letošním roce vzrostl počet přihlášených realizací veřejných prostranství  projevilo se to také u nominovaných děl – porotu zaujaly tři (Náves Velká Polom / ATELIER 38; Revitalizace Masarykova náměstí v městské památkové zóně města Stříbro / M&P Architekti – Krajinářská architektura; Manifesto Market / Lucie Červená, Nikola Karabcová, Elvira Islas). Tématem české architektury jsou také školská a vzdělávací zařízení, do nominací postoupily 3 (Přístavba školní družiny Plzeň-Újezd / projectstudio8; Mateřská škola Nová Ruda / PETR STOLÍN ARCHITEKT; Přístavba ZŠ Praha 9 – Klánovice / VYŠEHRAD atelier). Stejný počet pak je sportovních staveb (Sportovní hala Kuřim / CUBOID ARCHITEKTI; Národní sportovní centrum v Prostějově / atelier-r; Startovací rampa BMX / ARCHITEKT Ondřej Tuček). Zajímavé je dvojnásobné zastoupení smuteční obřadní síně (Smuteční obřadní síň ve Valašském Meziříčí / Kancelář archislužba.cz; Smuteční síň v Broumově / d3D), což je typ stavby, který nechyběl v nominaci ani vloni. Předmětem zájmu se stávají také projekty s komunitním přesahem. Mezi nominovanými díly jsou tři takto zaměřené. Porotu dále zaujal například multifunkční a experimentální soubor (Centrum současného umění DOX + / Petr Hájek ARCHITEKTI), lávka (Lávka přes Dřetovický potok / Aoc architekti), altán (Altán Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze / IO Studio), rodinná kaple (Rodinná kaple / OTA atelier), hasičská zbrojnice (Hasičská Zbrojnice Krásná Studánka / Vojtech Šrut – architekt) nebo pivovar (Hostivar H2 / ADR).

Kde je u nás nejkvalitnější architektura?
Nejvíce realizací je v Praze, dohromady dvanáct. Dalších pět se nachází ve Středočeském kraji. Ostatní kraje pak jsou zastoupeny pestře, avšak s jednotlivými díly.

Jeden tvůrce má hned dvě želízka v ohni!
Mezi autory nominovaných staveb jsou jak etablované ateliéry, tak i veřejnosti méně známí tvůrci. Atelier Ondřeje Tučka zaujal porotu v letošním ročníku hned dvěma přihlášenými stavbami (Rekonstrukce Pavilonu A, Startovací rampa BMX). Uspěli také tři (nejen) loňští finalisté. Atelier ADR se letos dostal mezi nominované s realizací pivovaru Hostivar H2 autorů Petra Koláře a Aleše Lapky. Zástupce má i letos rovněž atelier Stempel & Tesař architekti – Dům se šikmou střechou2. Atelier Kamila Mrvy zaujal porotu Přístavbou rodinného domu na Kojetíně. S roční přestávkou se mezi nominovaná díla dostala i realizace atelieru CHYBIK+KRISTOF ARCHITECTS & URBAN DESIGNERS (finalista ČCA 2017) – Městský dům v Brně. Úspěch u poroty slaví také vítěz prvního ročníku ČCA atelier Petra Stolína, tentokrát s realizací Mateřské školy v Nové Rudě.

Mezinárodní odborná porota
Práci českých architektů hodnotí prestižní sedmičlenná mezinárodní porota. Předsedá jí Imke Woelk, v Berlíně působící architektka a teoretička architektury. Porotkyní České ceny za architekturu pro rok 2019 je Teresa Borsuk, britská architektka s bohatou praxí, mimo jiné také oceněná magazínem Architects' Journal jako Britská architektka roku 2015 za úsilí o zlepšení rovnosti žen a mužů v praxi. Dalším členem mezinárodní odborné poroty je v letošním ročníku švýcarský multidisciplinární teoretik Michael Jakob. Zabývá se krajinou, estetikou a designem a současně i literární komparatistikou a redakční a žurnalistickou prací. V porotě má stejně jako vloni zástupce Izrael, a to v osobě architekta Etana Kimmela, který má na kontě pestrou škálu oceňovaných realizací. Opakovaně bývá členem poroty také maďarský architekt a nejinak je tomu i letos, kdy porotu obohatil Iván Nagy. Jedná se o předního maďarského praktikujícího architekta, ale také akademika. Letošní porota bude mít zástupce rovněž z Francie. Architekt Julien Rousseau ovšem studoval a působil ve Velké Británii a i dnes pracuje na projektech na mezinárodní úrovni. Sousední Slovensko bude reprezentovat i v českém prostředí velmi dobře známý architekt Michal Sulo. Za realizaci Komunitního centra Máj získala jeho kancelář SLLA Architects ocenění Finalista v České ceně za architekturu 2017.

Nominované stavby veřejnosti představí doprovodné výstavy v regionech. První z nich bude ke zhlédnutí v prostorách Luteránského gymnázia ve Velkém Meziříčí od 13. června do 20. září. Vernisáž se uskuteční 12. června od 19:30 hod. Dalším, již tradičním místem, je Centrum stavitelského dědictví Plasy, kde bude výstavy instalována od 28. června do 31. října. Vernisáž se bude konat 27. června v 15:00 hod. Českou cenu za architekturu i letos představí Spolkový dům Slavonice, a to od 29. června do 31. října. Vernisáž je naplánována na 29. června od 18:00 hod.

Jméno držitele Hlavní ceny i ostatních finalistů se veřejnost dozví 14. listopadu 2019 na slavnostním galavečeru ve Foru Karlín.

Galerie:

Říká se, že hudba je jedním z nejlepších způsobů, jak probudit city. Své o tom ví i Kytary.cz, které už téměř 20 let pomáhají muzikantům v České republice najít ty správné tóny. A aby byly ještě melodičtější, potřebují vhodné prostory. Jedny takové nyní stojí v pražských Modřanech.

V této uběhané době spousta věcí nefunguje podle plánu. Nejinak tomu bylo u realizace fasádního obkladu renovované budovy Kytary.cz. Společnost Ruukki byla oslovena na poslední chvíli s žádostí o expresní dodání materiálu a naprojektování, a to včetně všech detailů.

„Měli jsme původně dlouho vybraného jiného dodavatele, ale nakonec se ukázalo, že je problém vyrobit fasádu v námi požadované barvě a termínu. A tak generální dodavatel stavby, firma SUBCORE, navrhla Ruukki,” popisuje situaci Tomáš Novák, technický ředitel Kytary.cz. Vše dobře dopadlo – díky dobré koordinaci a komunikaci všech stran a rychlému rozhodnutí investora. A tak byl projekt nejen dokončený v termínu, ale výsledek opravdu stojí za to.

Nepřehlédnutelná fasáda jako třešnička na dortu
Na jedné straně řeky Vltavy najdete dostihové závodiště v Chuchli, protilehlý břeh nezůstává pozadu. Dominuje mu výrazná červená budova, která reprezentuje prodejce hudebních nástrojů s největšími skladovými zásobami v České republice a působením v dalších 6 zemích – Kytary.cz. 

Rozsáhlá rekonstrukce se dotkla nejen exteriéru, ale také interiéru budovy. Nově si zákazníci vychutnávají luxusních 1 300 metrů čtverečních, na kterých nechybí množství hudebních nástrojů, zkušebny nebo kavárna. A jak vznikala fasáda?

Výrazné opláštění za pět minut dvanáct
Představa byla jasná. Fasáda musí na první pohled upoutat pozornost a odrážet to, co zákazníci najdou uvnitř – nejen stejnou brandovou barvu, ale také například energii a hravost. A tak Ruukki dodali fasádní kazetu Liberta Original 102, kterou bylo možné zbarvit do požadovaného odstínu.

„Naše vize byla moderní nová ocelová fasáda, a to bylo kompletně dodrženo. S výsledkem jsme spokojení a nemáme nejmenší připomínky. Dodržené byli termíny, i barevný odstín. Ruukki poskytla perfektní formátování pro montáž – spolupráce bez problémů,” říká Tomáš Novák.

Aby vše perfektně pasovalo a nevznikl prostor pro chyby, využila u toho projektu společnost Ruukki 3D vizualizaci. Díky tomu si zákazník lépe představí, jak bude finální budova vypadat, a to se všemi detaily. „Veškeré 3D modely vytváříme technikou BIM, pracujeme v programu Autodesk Revit. Tento způsob používáme už více než pět let a pro zákazníka z něj plynou jen výhody,” doplňuje technický specialista firmy Ruukki Martin Valeš.

Budovu Kytary.cz tak zdobí provětrávaná ocelová fasáda. Jednotlivé kazety jsou vyrobené tak, aby poskytovaly maximální pevnost se skrytým, zapuštěným nebo viditelným upevněním. Kazetový systém se jednoduše a rychle instaluje, což se u toho projektu více než hodilo. Všichni přiložili ruce k dílu a společně se podařilo velmi rychle vytvořit něco reprezentativního a funkčního. Za několik týdnů a v termínu. „Vzhledem k tomu, že v budoucnu plánujeme další rozšíření skladových hal, určitě společnost Ruukki znovu oslovíme,” shrnuje Tomáš Novák z Kytary.cz.

Galerie:

Po slavných jménech Sou Fujimoto, Bjarke Ingels Group nebo Smiljan Radić si ocenění Design Vanguard 2019 od amerického měsíčníku Architectural Record letos odnesli Chybík+Krištof. Jako historicky první Češi a Slováci si prestižní cenu vysloužili za vizionářský způsob práce s architekturou a urbanismem. Zařadili se tak mezi „budoucí lídry architektury“, které porota časopisu vybírá z mladých architektonických firem po celém světě.

Architectural Record je jedním z nejstarších magazínů zabývajících se architekturou a interiérovým designem s historií sahající do roku 1891. Časopis, nepřetržitě vycházející už 128 let, od roku 2000 uděluje ceny mladým a talentovaným architektům a jejich studiím. Ve své době toto ocenění dokázalo předvídat světový úspěch profesionálům jako Neri & Hu, Michel Rojkind nebo nARCHITECTS, které jste v Praze mohli potkat na mezinárodním festivalu urbanismu a architektury ReSITE. Výhra Design Vanguard tak potvrzuje přední pozici Chybík+Krištof v čele svého oboru nejen u nás, ale i v zahraničí.

V současnosti Chybík+Krištof sestává z 50+ členů mezinárodního týmu v kancelářích v Praze, Brně a Bratislavě. V červnovém čísle magazínu Architectural Record se objeví hloubkové představení společnosti včetně vývoje od roku 2010, kdy studio Ondřej Chybík a Michal Krištof založili.

Jedním z netrpělivě očekávaných projektů Chybík+Krištof je vinařství Lahofer, jež má být otevřeno na jaře roku 2020. Univerzální vinařský areál nabídne návštěvnické centrum, sál určený k ochutnávkám vína a amfiteátr, který se takticky opírá o střechu budovy. Vinařství využívá architektonické prvky k citlivému zapracování do okolní moravské krajiny – kolonáda oblouků navazuje na řady vinic a sklon amfiteátru zase napodobuje okolní svahy. Architekti jsou známí také projektováním českého pavilonu na výstavě Expo 2015 v Miláně s využitím modulární architektury, která byla opětovně sestavena v areálu výrobce KOMA v roce 2018, stejně jako Galerií nábytku v Brně a její pozoruhodnou plastovou fasádou.

Odkaz na oznámení na webových stránkách magazínu Architectural Record: https://www.architecturalrecord.com/articles/14095-design-vanguard-2019

Galerie:

Architekti ze Studia Perspektiv stojí za designem a realizací zbrusu nových kanceláří technologicko - konzultační společnosti Trask solutions, dlouholetého inovačního partnera velkých společností a institucí.

Na začátku vyprávění byl náročný klient s vizí a odvahou, a náročná budova na pražském Pankráci s minimem rovných stěn a pravých úhlů. Na konci je zážitek, který odolává popisu, smršť surových materiálů, milionářský punk.

Snídaně je základem dne. A zdravé komunity.

Bohatá firemní kultura Trasku promluvila do mnoha důležitých rozhodnutí v průběhu projektu. Nikde se ale síla tradice a společenství neozvala s takovou razancí, jako při diskuzích o uspořádání prostoru. Konferenční sál a komunitní obývák o ploše několika čtyřpokojových bytů dává najevo, že Trask si svých zaměstnanců náležitě váží.

Studio Perspektiv ve spolupráci s českými designery z Gravelli připravilo důstojné dějiště oblíbených firemních snídaní, šestimetrový bar z betonu a železa. Nezapomnělo se ani na návštěvy. Hned u vstupu příchozí čeká ochutnávka práce s prostorem a přehlídka materiálů. Překližka, trapézový plech a drátosklo na stěnách se dramaticky a živelně rozpínají. Impozantní recepční pult z prosvětleného betonu LiCrete, šitý na míru potřebám recepčních, nenechá nikoho chladným.

Složité problémy se lépe řeší na houpačce.

Zálivy pracovních stolů se poddávají organickému tvaru budovy, navzájem jsou odděleny tabulemi na nápady. Nikdo nepracuje v izolaci. Chodba je prázdný pojem, každý intuitivně cítí, kudy se vydat. Mezi pracovními hnízdy autoři vložili místa k odpočinku, studovnu s odbornou knihovnou, focus room pro soustředěnou práci. Chcete se trochu pohoupat a probrat při tom projekt? Můžete. Zacvičit si jako na základce? Koza, švédská bedna a ribstole jsou Vám k dispozici. Jdete do práce s dítětem? Dětský koutek je za rohem.

Klasické zdi jsou minulostí. Většina zasedacích místnosti je ze dvou stran ohraničena vysokými, na míru vyráběnými skříněmi a uzavřena tabulkami drátoskla v černé mříži. Skříňové stěny dělí prostor, schovávají sloupy, slouží jako sklady - přímo tam, kde jsou zrovna potřeba. Spolupráce se ale neděje jenom za dveřmi zasedaček. Zásadní rozhodnutí se často rodí na nepravděpodobných místech. Proto nechybí vysoký stůl v březovém hájku, game room a plně vybavená tělocvična.

Nepište na sádrokarton!

Interier Trasku je výsledkem vzácné symbiozy designu, odvahy a posedlosti detailem. Vše je přiznané, nic není lež. Prostoru vévodí surové a ryzí materiály - březová překližka, velkoformátový plech, beton, sklo. Výzvou pro autory bylo uhlídat kvalitu dělicích konstrukcí z přiznaného sádrokartonu. Bylo komplikované dělníkům vysvětlit, že na povrch příčky nemůžou kreslit a psát. Stěny zdobí práce nadějných českých malířů a grafiků. Grafické řešení je dotažené do posledního piktogramu. I na zdánlivých maličkostech, jako je výběr květin, je patrné úsilí a péče. Základním kamenem udržitelnosti je totiž kvalita.

Studio Perspektiv tvoří tým architektů a designérů odhodlaných změnit svět kanceláří. Našim cílem je přetvářet nudnou šeď nekvalitního pracovního prostředí v inspirativní místa podporující interakce a spolupráci týmů a jejich členů. Věříme, že kanceláře nejsou jen místem, kam si lidé chodí sednout v devět hodin ráno a v pět hodin odpoledne je opustí. Vnímáme je jako prostředí, kde se rodí a rostou silné komunity, kde lidé napříč firemní strukturou efektivně spolupracují a mají pro to kvalitní zázemí a každý má dostatečné podmínky pro soutředěnou práci, kdykoli to potřebuje. Pod taktovkou našeho studia od roku 2015 vzniklo již více než 30 000 m² kancelářských prostor.

Produkty

Užité materiály a produkty, minimálně 5. Může být uveden také design dělaný na míru.

• dřevocementové desky Viroc
• betonová recepce a barový pult Gravelli
• sklenený příčky Verti / www.verti.cz
• nábytek na míru Brick / www.brickpraha.cz
• dělicí příčky ze surového sádrokartonu
• svítidla Wästberg
• svítidla Zero
• nábytek Vitra
• nábytek &Tradition
• grafický návrh Ondrej Jelínek
• sochy Jakuba Flejšara
• obrazy Beata Alexová
• designové koberce Lenky Vackové
• koberce Modulyss & Toucan

Základní popis     Realizace interieru kanceláří IT společnosti Trask Solutions a.s.
Architekt              Studio Perspektiv s.r.o.
Email, web          www.perspektiv.cz, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Adresa                 Belgická 32, 120 00 Praha 2
Klient                   Trask solutions a.s., kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Projekt                 2017-2018
Realizace            2018
Rozloha               2 800 m²
Náklady               několik desítek milionů korun
Fotografie            BoysPlayNice, http://www.boysplaynice.com/
Autoři                   Ing. arch. Martin Stára
                            Ing. arch. Ján Antal
Spoluautoři          Ing. arch. Vojtěch Hasalík

Galerie:

Chybik+Kristof navrhli stavbu na místo nezastavěné proluky v postindustriální části Brna, vzdálené 15 minut od centra města. Na limitované ploše 269 m² vybudovali pětipatrovou rohovou stavbu o celkové užitné ploše 1200 m² se 14 byty a komerčními prostory, která v městské zástavbě působí jako nový orientační bod díky výšce 26 metrů, pojednání fasády a neonové instalaci od umělce Petra Duba.

URBANISMUS

Nárožní projekt Mlýnská od Chybik+Kristof se nachází ve čtvrti aktuálně procházející výraznou přeměnou. Ve stále více proměňovaném jihovýchodě města je jednou z prvních vlaštovek udávající tón transformace oblasti i bezprostřední městské zástavbě. Výrazný nárožní dům v rámci ní funguje jako nový orientační bod díky své výšce a výtvarné práci s fasádou, která výmluvně zrcadlí vnitřní uspořádání domu a navazuje na okolní stavby respektováním měřítka, výškou říms a parteru. Budova reaguje také na aktuální regulační plán města, podle něhož rušnou křižovatku v budoucnosti čeká zklidnění v podobě parku.

FASÁDA A ČLENĚNÍ

Dominantním prvkem stavby jsou rozměrná okna, odkazující na průmyslové dědictví čtvrti, jež zvenku fungují jako klíč k pojetí konkrétních jednotek. Jejich rozměry napříč patry výrazně gradují od dvoupodlažního komerčního přízemí přes malometrážní byty až po lofty s privátní terasou a šestimetrovou světlou výškou. Jádrem domu se točí sochařsky pojaté schodiště, jež se vyrovnává s limitovanou plochou parcely 269 m². Výsledná forma nepravidelného polygonu udává bytům atypický ráz a prostorovou jedinečnost. V přízemí se kolem ústředního schodiště vine komerční plocha pro jednoho až dva nájemníky, druhé a třetí patro nabízí celkem osm menších bytových jednotek o výměře 40 až 55 m², ve čtvrtém se nachází čtveřice menších loftových bytů s dřevěnou vestavbou a v pátém dva rozměrné lofty s vestavbou, soukromými terasami a výrazně převýšeným interiérem. Všechny pak propojují materiály železobetonu, jasanového dřeva a bílých zdí i skvělé výhledy do okolí – směrem na jih na budoucí náměstí a malebnou Pálavu, na sever pak do vnitrobloku a také na centrum města včetně všech pamětihodností jako Špilberk či Petrov.

UMĚLECKÉ DÍLO

Orientaci v přeplněném městském prostoru usnadňuje výtvarné dílo suplující úlohu dřívějšího domovního znamení. Světelná neonová instalace Riders on the Storm výtvarníka Petra Duba parafrázuje bleskový vodič a inspiruje se stejnojmennou písní od kapely The Doors, která zpívá o „domu, uvnitř něhož jsme se narodili“, a dotváří tak dojem stavby, ke které si její obyvatelé vytváří úzký vztah.

Většina bytů je již úspěšně prodána novým majitelům.

Vedoucí architekt: Ing. arch. Ondřej Chybík, Ing. arch. Michal Krištof, Ing. arch. Ondřej Mundl, Ing. arch. Matej Štrba, Ing. arch. Martin Holý
Developer: skupina T.E: https://www.t-e.cz/
Obestavěný prostor: 6800 m³
Velikost parcely: 269 m²
Dokončení projektu: 2018
Náklady: 40 milionů korun

Fotografie:
Alex shoots Buildings
Web: https://www.alexshootsbuildings.com/

Galerie:

Projekt:

Jsem architekt a pracuji v oboru od ukončení studia na Fakultě architektury ČVUT v roce 2008, získal jsem zkušenosti z různých atelierů viz moje CV a portfolio z tohoto období. V roce 2018 zakládám svoji architektonickou kancelář a-sh.
Narodil jsem se v Ústí nad Labem a v současné době pracuji v Praze.

“V mojí práci vycházím vždy z místa a z pocitu, který ve mně vyvolává. Je pro mě důležité, abych znal prostředí, ve kterém mám tvořit něco nového. ”

Zaměstnání: 

OSVČ 
(leden 2018 -srpen 2018)
- Prováděcí dokumentace RD „V Přírodě“ ), Ústí nad Labem
- Přípravná studie (vymezení zadání projektu) obj. Pův. Skladu chmele Žatec
- Návrh kuch. linky Český Krumlov
- Rekonstrukce RD „Peacock house“

A32
(březen 2015 -prosinec 2017)
- architekt (hlavní náplň projektování  a realizace interierů spol. T-mobile) Praha

OSVČ 
(srpen 2014 – únor 2015)
-studie + realizační dokumentace Bytu pro muzikanta, interierový design

Region studio
(květen 2014- červenec 2014)
- územní studie Střekov,
- prováděcí část areálu školy v Zahradní, Chomutov

OSVČ
(červen 2013 – duben 2014)
- Ústí nad Labem

Mimosa architekti
(Leden 2013 – červen 2013)
- architekt – realizace interieru nájemní jednotky "Funny-danny"  v OC Paladium, Praha

OSVČ 
(Duben 2012 – Leden 2013)
- realizační dokumentace RD Pokratice, interier

LunaRossa
(Srpen 2012)
- dělník na stavbě horolezecké stěny, Jihlava

AtelierAP
(Duben 2009 – Březen 2012)
achitekt Ústí nad Labem

Marc Koehler architects
(říjen 2008 – duben 2009 )
junior architect/intern